Spokojená »uklízečka« Eleanora: Oprašuji nejkrásnější zadek na světě

Michelangelova slavná socha se šestkrát do roka obestaví lešením, dělníci dávají velký pozor, aby ani neťukli do vzácného bělostného carrarského mramoru. Je zavřeno, v galerii je chrámové ticho, možná si jen sochy šeptají nějaké tajnosti. Druhý den ráno v pondělí nastupuje Eleanora, zakloní hlavu a zbožně vzhlédne k sošnému králi Davidovi. Postojí chvíli, pozdraví ho potichu a vyhoupne se svižně nahoru.

Smítka a pavučinky

Je to obřad, ve výšce pěti metrů se upřeně zadívá do Davidových očí, ještě chvíli rozjímá a pak zahájí očistnou lázeň. „Vždy je to pro mě svátek. Těší mě, že aspoň nepatrně mohu přispět k zachování téhle krásy,“ vypráví Eleanora. Nejprve skulpturu ze všech stran a pozic vyfotografuje a nechá snímky porovnat s těmi minulými. Co kdyby se objevila prasklinka? Poté začne oprašovat vlasy, vymetat mikroskopické pavučinky. Prach z kartáčku hned spolyká hubice vysavače, umístěného na zádech.

Krotitelka duchů

Pucci připomíná mládence z filmu Krotitelé duchů, vysávající příšerky do protonových batůžků. „Během let jsem si vytvořila s Davidem přátelský vztah, silné citové pouto. Už je vlastně mým starým známým.“ Čistí i další sochy v galerii, ale David je speciální. „Jsou v tom silné emoce, nebráním se jim. A obdiv k umělci, který tuhle krásu stvořil.“ Když paní Pucci pucuje Davida, je to sváteční chvilka. Jinak se celé dny stará o ﷯obrazy, další sochy, sleduje možné defekty, červotoče v dřevěných rámech. Ale tenhle naháč jí zůstává hluboko v srdci, je to prostě láska.

Na strážnici odhodil browning

Celý článek

.

Fotogalerie

5 fotografií