Bismarckova rozhledna slaví 120 let: Vyhlídka Háj září novotou
Kulaté jubileum letos oslaví Bismarckova rozhledna Háj v Aši na Chebsku. Jedna z nejmohutnější vyhlídek u nás prošla nedávno obnovou. Na městem se tyčí už 120 let. Nejzápadněji položená rozhledna je vysoká 34 metrů. Postavená byla v roce 1903 na vrchu Háj. Výhled do krajiny je z ní za hezkého počasí úchvatný. Vidět jsou Krušné hory a Klínovec, Český les nebo Doupovské hory.
Vyhlídka tvoří dominantu města. Radnice se proto rozhodla pro její dílčí rekonstrukci. „Obnovili jsme spáry žulového zdiva a nové zimní zastřešení balkonů,“ vyjmenoval kroky údržby mluvčí města Milan Vrbata. Toto zkrášlení vyšlo na 600 tisíc. Nedávná rozsáhlejší obnova prostranství a užšího okolí však radnici stála mnohem víc. „Investice přesahující částku 130 milionů korun zahrnovala mimo jiné i úpravy přístupových tras k rozhledně, včetně historické cesty. Později byly obnoveny i některé poničené památníky, které v této oblasti v minulosti stály,“ doplnil Vrbata.
65 tisíc cihel
Záměr postavit rozhlednu se objevil už roku 1874. I přes finanční podporu Aše se ale dlouho nedařilo dát dohromady potřebné finance. Hrubá stavba byla dokončena až roku 1903. Náklady na stavbu činily 58 967 rakouských korun, spotřebovalo se 666 kubíků žulových kvádrů, 65 000 cihel, 58 vagónů vápna a tři vagóny cementu.
Otevřena denně
Rozhlednu lze navštívit denně od 9 do 17 hodin, o letních prázdninách pak až do 19 hodin.
Kancléřovy věže
Vyhlídka se řadí mezi takzvané Bismarckovy rozhledny, kterých byly po světě přes dvě stovky. Podobnou stavbu lze vidět na vrcholu Klínovce. Stavěly se, jak název napovídá, na počest německého kancléře Otty von Bismarcka. Stojí na čtyřech kontinentech, do současnosti se jich dochovalo přes 170. Rozhledna u Aše nesla kancléřovo jméno pouze do roku 1918, pak se z ní stala rozhledna Háj.
Otto von Bismarck (1815 – 1898)
Otto Eduard Leopold von Bismarck-Schönhausen sjednotil Německo. V pozici prvního ministra stál v čele Pruska, po sjednocení se stal první německým kancléřem. Jeho agresivní diplomacie mu vynesla přezdívku Železný kancléř. K řízení státu využíval svého vlivu na císaře Viléma I., po jeho smrti a nástupu Viléma II. na trůn byl v roce 1890 donucen k rezignaci a zemřel o osm let později.