Památník druhé světové války v Hrabyni: Jak žili, bojovali a umírali!
Velkolepou podívanou nabízí po roční rekonstrukci, která stála 40 milionů, podzemí i dvě další patra v Národním památníku druhé světové války v Hrabyni. Návštěvníci se tu seznámí s předválečnými poměry, ale také s krutostí válečné vřavy.
Národní válečný památník vydává svědectví o době našich dědů i pradědů. Nabízí desítky dochovaných, ale i nově nalezených lidských příběhů, dokumentovaných dobovými reáliemi, uniformami, výjevy z bojů, ale samozřejmě i vojenskou technikou předválečných a válečných časů.
Vše je tady podtrženo sugestivním audiovizuálním a informačně bohatým doprovodem. „Přibylo tu téma válečné propagandy, nejenom nacistické. Ta fungovala samozřejmě na obou stranách, i té sovětské,“ řekla ředitelka národního památníku Jana Horáková.
Expozice z Česka
Dominantou je podzemní vojenská scéna s tanky a další technikou, děly, scenerií rozbitého vypáleného domu. Slzy z očí kanou i při pohledu na schody plné obětí koncentračních táborů. „Jsme nyní jediný ústřední památník v Česku,“ uvedla ředitelka. Proto jsou zde i exponáty, nevztahující se jen k oblasti Opavska a Ostravska, ale k celé zemi.
Památník druhé světové války v Hrabyni je v novém: Otevírá už zítra!
Vraždící gestapo
Držitel Čestného štítu Protektorátu Čechy a Morava, zvaného Svatováclavská orlice (vlevo). Vpravo stojí příslušník obávané německé tajné policie Gestapo působící na všech okupovaných územích. Jeho příslušníci měli na svědomí život tisíců vlastenců.
Generál zemřel na střelnici
Stejnokroj československého generála, vzor 1930. Po zřízení protektorátu Čechy a Morava byla naše armáda zrušena, velká část velení odešla do ciziny. Ministerským předsedou druhé protektorátní vlády byl generál Alois Eliáš, jehož popravili za činnost v protivládní organizaci Obroda národa roku 1942 na kobyliské střelnici.
Hrabyňský dům číslo 72
Výstava ukazuje, jak v tomto domě žili jeho obyvatelé, kde se ve sklepě poté ukrývali před výbuchy. Dům zničil na konci války výbuch dělostřeleckého granátu. Původní je tady i almara, ve které je ještě díra po střepině. Průhled do sklepa komentuje ředitelka památníku takto: „Kryt býval pro tuto oblast typický. Životy zachraňoval, ale mnozí v něm po zřícení domů i zemřeli.“