»Plaváček« Elián: Fidel je věčný!

Když v listopadu 1999 ztroskotala u pobřeží Floridy bárka s kubánskými uprchlíky, jedním z přeživších byl i tehdy pětiletý Elián. Klučinu, jenž na moři přišel o mámu i otčíma, umístily americké úřady k jeho příbuzným do Miami. S tím se ale nesmířil jeho táta Juan, který zůstal na Kubě. V televizním vystoupení apeloval na USA, aby mu vrátily syna, a spustil tak mašinérii vyjednávání amerických a kubánských úřadů.

Patřím na Kubu
Do války slov se vložil i Castro a z klučiny vytvořil nástroj propagandy. Do Havany svolával obří demonstrace za jeho navrácení a Američany kritizoval, že: „sklánějí hlavu před kubánskou exilovou mafií.“ Americký soud nakonec rozhodl, že Eliána patří k otci a nechal ho deportovat zpátky na Kubu. „Tohle je místo, kam patřím a kde se cítím dobře,“ prohlásil chlapec v červnu 2000, když ho na havanském letišti vítaly davy lidí s fáborky jako národního hrdinu.

Druhý táta...
Ač Elián s médii hovoří sporadicky (s těmi zahraničními má dokonce zákaz komunikovat), po smrti Fidela, který mu každý rok osobně gratuloval k narozeninám, udělal výjimku: „Beru ho jako tátu, který v těžkých časech stál na mé straně a pomohl mi vrátit se domů. Schválně o něm nemluvím v minulém čase. Fidel je věčný a pro mě nikdy nezemře.“ Je z něj vzorný komunista
O současném Eliánově životě se toho ví pramálo. Snad jen to, že se stal členem kubánské komunistické strany a vystudoval vojenskou akademii. Statut hrdiny si užívá dodnes, v rodném Cárdenasu má vlastní muzeum a jeho narozeniny (7. prosince) se dlouho oslavovaly div ne jako státní svátek!

Fotka s ním vyhrála Pullitzera
Když soudy rozhodly o vydání Eliána zpět do vlasti, příbuzní, u nichž v Miami bydlel, to odmítli respektovat. Do domu, v němž žil se strýčkem, proto vtrhla jednotka SWAT a chlapce příbuznému doslova vyrvala z náručí. Emotivní moment zachycuje i fotka, jejíž autor Alan Diaz za ni dostal Pulitzerovu cenu.