Bohatý sedlák kradl dříví
Jan G., zámožný sedlák z obce Žebnice, jež leží asi třicet kilometrů severně od Plzně, se před zimou roku 1919 vydal do blízkého lesa na dřevo. Tajně, bez povolení místního hajného. Měl ovšem smůlu. Hajný na něj v lese přišel, ale sekeru, jak se zpívá v české lidové písni, mu nevzal. Zato ho poslal před soud.
Jak tehdy napsal regionální tisk, »Jan G. neměl dosti na svém«. A proto vyjel s párem koní, řízených čeledínem, krást dříví. V lese si porazil velkou borovici, s čeledínem ji rozřezali a chystali se ukradené dřevo naložit na vůz. Poctivých sedm kubických metrů ho bylo... Bohatý a lakotný hospodář měl ovšem smůlu. Než stačil i s rozřezanou borovicí zmizet z lesa domů, kde se vzal, tu se vzal – u vozu stál místní hajný. Muž ve stejnokroji, přísně dbalý zákonů a předpisů, nehodlal ani na vteřinku smlouvat o jakémkoli úplatku a přimhouření očí.
Na místě Janu G. rázně vysvětlil, že krádež je krádež a lesní pych je lesní pych. A na takové věci že má mladá Československá republika justici a věznice. Takže ke své velké ostudě usedl vážený statkář ze Žebnice na lavici obžalovaných před trestním senátem plzeňského soudu. Ovšem ten neměl pro krádež v lese nejmenší pochopení. Janu G. napařil trest – pět dnů kriminálu. Pravda, s podmínkou. A tak si žebnický hospodář nakonec za mřížemi neposeděl a vězeňský komisárek neochutnal. Zda si nechal napříště na kradené dřevo zajít chuť, není známo.
Exkriminalista Doucha popsal práci vyšetřovatelů na místě činu:
