TUK - Máme ho ve svém těle, najdeme ho v potravinách
Když se řekne tuk, představí si většina z nás něco negativního, čemu je potřeba se vyhnout jak ve stravě, tak na těle. Mohlo by se zdát, že zkrátka do moderní doby nepatří, protože chceme být štíhlí a jíst zdravě, tedy bez tuku. Opak je ale pravdou. Tuk patří do jídelníčku všech živočichů, tedy i člověka, a tuková zásoba na těle je nám ve správné míře prospěšná. Kdy a jaký tuk nám svědčí, a kdy už bychom měli zpozornět?
O co jde
Tuky jsou sloučeniny mastných kyselin a glycerolu. Prospěšnou složkou tuku jsou vícenenasycené mastné kyseliny, které jsou hojně obsaženy v tucích rostlinného původu a rybím tuku a mají v organismu nezastupitelnou úlohu. Pomáhají snižovat hladinu »špatného« LDL cholesterolu v krvi, a tak aktivně působí proti ateroskleróze (ukládání tuku do stěn cév a jejich zúžení) a proti vzniku dalších srdečně-cévních onemocnění. Do této skupiny patří například omega-6 a omega-3 nenasycené mastné kyseliny, z nichž některé jsou pro tělo nezbytné, ale nedokážeme si je vytvořit sami, proto je nutné přijímat je ve stravě. Bohatým zdrojem je zmiňovaný rybí tuk, ořechy či některé rostlinné oleje. Další složkou tuku jsou tzv. trans-mastné kyseliny. Ty se přirozeně vyskytují v malém množství například v mléčném tuku. Příjem těchto kyselin v malém množství je pro organismus přirozený. Problémem jsou však nastává v případě ztužených tuků, které se vyrábějí pro potravinářské účely a hojně se používají při výrobě sladkého pečiva, pamlsků a zákusků a také v rychlém občerstvení na smažení. Když příjem trans-mastných kyselin tvoří hlavní tukovou složku potravy, dochází pak ke zvyšování LDL cholesterolu v krvi a zvyšuje se riziko kardiovaskulárních chorob, které mají na svědomí až půl milionu předčasných úmrtí ročně. V roce 2018 proto Světová zdravotnická organizace (WHO) vyzvala ke snížení obsahu trans-mastných kyselin v potravinách.
Množství v těle
Když je tuku v těle moc, jde o problém. Tělu ale škodí i příliš nízké množství, např. u přehnaně vyrýsovaných sportovců nebo lidí trpících podvýživou. Tuky jsou pro lidský organismus nepostradatelné. Jsou zdrojem energie, zajišťují vstřebávání vitaminů A, D, E a K, jsou nezbytné pro tvorbu některých hormonů, pomáhají udržovat tělesnou teplotu a mnoho dalšího. Obsah tuku v těle, který je optimální, se liší v jednotlivých obdobích života a také podle pohlaví. Zatímco muži by měli mít v těle cca 10 až 20 % tělesného tuku, ženy mají rozpětí širší, a to od 18 do 30 %. To je dáno hormonálními výkyvy během života. Pokud je množství tuku v těle ženy 12 % a méně, jedná se o podvýživu, nad 35 % už se jedná o obezitu. U mužů je kritická hodnota pod 5 % tělesného tuku a více než 25 %.
Kam se ukládá
Do jakých míst se nám tuk ukládá, je individuální a velkou roli zde hraje genetika. Každý z nás má na těle nějakou část, kde ho má nejvíce. U žen je to obvykle zadek a stehna, což je dáno působením estrogenů. S přibývajícím věkem estrogenu ubývá, a proto se zejména u žen po menopauze se více objevuje v oblasti břicha. Tukové polštáře v oblasti břicha jsou jinak typičtější u mužů, což je ovlivněno působením testosteronu, dále se s nimi můžeme setkat i u diabetiků 2. typu, kdy jsou buňky méně citlivé na působení inzulinu. Dalším příkladem mohou být ženy se syndromem polycystických vaječníků, které mají zvýšenou hladinu testosteronu.
Podkožní versus orgánový
V těle máme v zásadě dva typy tuku. Podkožní tuk tvoří u zdravého člověka cca 80 % tukových zásob. Slouží zejména jako zásobárna energie na horší časy a také nás chrání před chladem. Další je pak orgánový, útrobní neboli viscerální tuk. Obaluje vnitřní orgány, kde má ochrannou funkci, v určitém množství je tedy nezbytný. Když je ho však více, je to nejen estetický problém, ale může být příčinou zdravotních problémů. „Viscerální tuk se ve vyšším množství vyskytuje u žen než u mužů. V těle žen chrání rozmnožovací orgány a v těhotenství plod. V případě, že se množství viscerálního tuku příliš zvýší, začne vnitřním orgánům škodit tím, že je utlačuje a brání jejich dostatečnému prokrvení a správné výživě. Tím se odstartují deformace orgánů, což může vést až k jejich selhání,“ upozorňuje nutriční specialistka a zakladatelka Zdravého stravování Mgr. Kateřina Šimková. V souvislosti s břišním tukem známe i pojem abdominální obezita. Ta souvisí s velkým množstvím orgánového – viscerálního tuku, ale také znamená vyšším množství podkožního tuku v oblasti břicha. Jde o nejrizikovější tip obezity, kdy nohy a ruce jsou vzhledem k objemu břicha relativně štíhlé. Často je s ní spojován tzv. metabolický syndrom, kdy takto obézní lidé trpí cukrovkou, vysokým tlakem a mají vysoký cholesterol. Je zde vysoké riziko srdečního selhání.
Viscerální tuková tkáň je velmi aktivní v porovnání s podkožním tukem. Vylučuje totiž více látek škodlivých pro náš metabolismus a také ovlivňuje činnost žláz s vnitřní sekrecí, a tím i produkci některých hormonů. Známý je například fakt, že pohlavní hormony, a to jak estrogeny, tak testosteron se vážou na tuk. Proto mohou mít obézní lidé problémy s početím. „Patrné je to i u metabolických procesů, což se může projevit inzulinovou rezistencí (riziko vzniku diabetu 2. typu), vysokým tlakem, zvýšeným rizikem aterosklerózy a jejích komplikací. Při nadměrném množství viscerálního tuku vás může trápit nedostatek energie, dochází ke zvýšení rizika únavových zlomenin a osteoporózy,“ doplňuje Kateřina Šimková.
Více o tuku najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 11.