Ideomotorická terapie - Cvičení jako návrat ke kořenům...
Bolesti zad a kloubů či další potíže s pohybovým aparátem sužují v současné době většinu dospělé populace, a nezřídka se objevují i u dětí. Proto odborníci stále hledají cesty, jak těmto problémům předejít, případně je vyřešit. Osobní trenér Vašek Rázl (57), který působí ve fitcentru Gymstory v pražském obchodním centru Šestka a ve Fyziofitness v Černošicích, je tvůrcem metody ideomotorické terapie. Ta vychází z přirozených pohybových principů, které jsou našemu tělu vlastní již tisíce let, ale civilizace je do značné míry potlačuje. Velkou inspirací mu při vývoji metody byly malé děti a to, jak se pohybují. Výhodou je, že je cvičení vhodné pro všechny bez rozdílu věku či fyzické kondice.
O co jde?
Ideomotorická terapie je návratem k přirozeným pohybovým vzorcům, pro které je lidské tělo stvořené. Metoda předpokládá, že vrozené motorické souhry jsou dokonalé a nelze je zlepšit. Cílem tedy není tělo učit pohybu nebo správnému dýchání, ale maximálně využít potenciál spontánní hybnosti, kterým jsme byli od přírody obdarováni. Je založena na vnímání prostoru kolem sebe a vnímání reakcí celého těla. Vše bychom měli dělat s nějakým úmyslem, například zvedáme paže s úmyslem něco uchopit a podobně. „Když si zkusíte sednout tak, jak sedíte v kanceláři u počítače, a zadíváte se na nějaký bod v dálce, ucítíte automatické zapření nohou o podložku, a zároveň se vaše záda narovnají. Je to přirozená souhra,“ vysvětluje Vašek Rázl. Jeho metoda založená na vnímání prostoru a reakcí těla se dá použít při jakékoliv formě tréninku. Můžete trénovat vytrvalost, rychlost, sílu, nebo se protahovat. Stejně tak můžete »jen« posílit svaly pohybového aparátu, a tedy i páteře tak, aby byly schopné lépe regenerovat.
O vzniku terapie
Vašek Rázl byl celý život aktivní sportovec. Od malička se věnoval řeckořímskému zápasu, který provozoval 15 let. K tomu se věnoval i dalším pohybovým aktivitám, jako třeba běhu, cyklistice, fitness a tak podobně. Vždy byl přesvědčený o tom, že se hýbe zdravě a že svému tělu naslouchá. Zhruba před deseti lety mu však vyhřezla ploténka. Tehdy se začal zamýšlet, co dělal špatně. „U výhřezu ploténky se nemůžete ptát, co jste udělali špatně včera nebo před týdnem, ale co jste dělali špatně minimálně posledních deset let,“ říká Václav. Začal se zajímat i o principy Vojtovy metody a začal zjišťovat, že ta popisuje svalové souhry docela jinak, než se popisují ve fitness a při tom je to mnohem logičtější. Tehdy se potkal s PhDr. Jiřím Čumpelíkem, který jako jeden z mála skvěle pochopil odkaz Prof. Václava Vojty a dokázal ho úspěšně aplikovat do své fyzioterapeutické praxe. Václav pak často pozoroval, jak se pohybují malé děti v prvním roce života. „V tomto období se totiž veškerý pohyb odehrává automaticky prostřednictvím opěrných funkcí končetin a hlavním spouštěčem se stává idea pohybu, tj. snaha něco vidět, slyšet, cítit, někam dosáhnout, někam se přemístit. Dítě neřeší, jaké svaly k tomuto cíli použije. Je to velmi prosté,“ doplňuje. Pohyb dětí společně s principy Vojtovy metody aplikované PhDr. Jiřím Čumpelíkem se stal základem pro ideomotorickou terapii.
Jak to funguje?
Ideomotorická terapie je postavená na dlouhodobém principu. Klienti obvykle docházejí na terapii dvakrát-třikrát týdně a učí se pracovat s tělem. Každý se individuálně zaměřuje na vnímání těla při činnostech, které dělá nejčastěji, ať už jde o sport, chůzi nebo dlouhé sezení. „První trénink je vždy věnován diagnostice těla a zjištění problémů reálných i potenciálních. Pak začneme pracovat na jejich odstranění. Když se naučíte vnímat své tělo, budete jinak přemýšlet o tom, jak se hýbete a přijdete na řadu principů sami,“ shrnuje s úsměvem Vašek Rázl, který pracuje i s klienty, kteří mohou na terapii docházet jen několikrát do roka. V takových případech klienti cvičí doma sami podle nastaveného plánu. Kdy se dostaví výsledky, je individuální. „V některých případech je to v podstatě ihned již během úvodního tréninku přenastavením těla a zaktivováním chodidel. Někdy to trvá déle, ale do šesti týdnů se dostaví výsledek téměř vždy,“ říká Václav.
Chybí nám impulsy k napřímení
V dnešní době nikoho nepřekvapí, že máme obecně málo impulsů k napřímení, což už je patrné u malých dětí, které mají málo přirozeného pohybu venku. Kvůli tomu si děti nevytvářejí vnímání těla, neformují se jim klenby na nohou, a tedy ani napřímená páteř. Mnoho dětí má dnes problémy se zády nebo s pohybovým aparátem obecně právě proto, že se nehýbou a spíše sedí. Potíže se s věkem prohlubují, až nakonec může v dospělosti nastat výhřez ploténky. „Ploténky regenerují jen, když je v nich pohyb, když jsou stlačené, nemohou nasát z organismu vodu a postupně vysychají a jsou křehké. Jádro ploténky má pak tendenci expandovat ven, a výhřez ploténky je tu. Mnoho lidí má dnes vyhřezlou ploténku, aniž by o tom věděli. Dokud vám ploténka netlačí na nerv, vědět o tom nemusíte,“ vysvětluje osobní trenér.
Jaké chyby při cvičení děláme a v čem nám terapie může pomoci se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 31.
