Ideomotorická terapie se dá aplikovat v každém věku...K čemu se využívá?
Bolesti zad a kloubů či další potíže s pohybovým aparátem sužují v současné době většinu dospělé populace, a nezřídka se objevují i u dětí. Proto odborníci stále hledají cesty, jak těmto problémům předejít, případně je vyřešit. Osobní trenér Vašek Rázl (57), který působí ve fitcentru Gymstory v pražském obchodním centru Šestka a ve Fyziofitness v Černošicích, je tvůrcem metody ideomotorické terapie. Ta vychází z přirozených pohybových principů, které jsou našemu tělu vlastní již tisíce let, ale civilizace je do značné míry potlačuje. Velkou inspirací mu při vývoji metody byly malé děti a to, jak se pohybují. Výhodou je, že je cvičení vhodné pro všechny bez rozdílu věku či fyzické kondice.
1. Bolesti zad a kloubů
V dnešní době jsou bolavá záda jedním z nejčastějších problémů. Podle zkušeností Václava Rázla tyto problémy obvykle začínají od zborcených chodidel a spadlých kyčlí. „Lidem totiž chybí přirozené vzpřimovací impulzy. Vše je dnes ovládáno tlačítky, lidé se většinou hýbou jen organizovaně v posilovnách a na cvičebních lekcích, kde však téměř nikdo nepracuje s vrozenými souhrami a jejich aktivací,“ upozorňuje trenér a dodává, že u velké části klientů bývá společným znakem nenapřímení těla, neaktivní chodidla a ruce a pánev spadlá za osou stehenních kostí. „Naprostá většina lidí také disponuje ztuhlým hrudníkem, kdy se jednotlivá žebra nejsou schopna volně rozvíjet a hýbe se pouze celý rigidní hrudník,“ shrnuje Václav. Pokud se podaří nastavit správné vnímání těla, je možné pomocí ideomotorické terapie zlepšit kloubní pohyblivost a rozsah pohybu, trénovat sílu i rychlost. „Každý trénink začíná stabilizací vlastního těla, jde o to, aby byly stabilní klouby, a když to nastane, lze pracovat i se zátěží,“ doplňuje Vašek Rázl.
Nadváha nemusí být problém
Důležité je vnímání pohybu. Štíhlý člověk může paradoxně páteř zatěžovat víc než člověk s nadváhou. „Když správně vnímáte pohyb, nemusí nadváha být problémem, pokud jde o bolesti páteře a kloubů. Z vlastní zkušenosti vím, že člověk, který správně vnímá své tělo, dokáže správně rozložit váhu nejen do páteře, ale i do chodidel, kyčlí atd., může mít i nadváhu a je na tom fyzicky lépe, než někdo vyloženě štíhlý, který své tělo správně nevnímá,“ dodává Václav, který zároveň uvádí, že ani velká svalová hmota nemusí vždy pomáhat správnému držení těla.
2. Porodnictví
Při porodu se obvykle tlačí právě břišními svaly, tímto tlakem se porodní cesty neotevřou tolik, jak by mohly, ale pokud se využije ideomotorický princip, kdy se rodička při tlaku opře o ruce a o nohy s myšlenkou, že se chce vzepřít, prostor pro průchod hlavičky dítěte se otevře mnohem více. „Dělali jsme na to menší studii s Prof. MUDr. Kroftou z porodnice v pražském Podolí, který ke mně přišel před časem s bolavými zády. Záda se mu zlepšila a princip terapie ho zaujal. Na studii se zhruba dvaceti ženami jsme zjistili, že když se rodička opře o ruce a nohy, hlavní tlak vytváří bránice a porod je pro ni jednodušší díky větší průchodnosti porodních cest,“ upřesňuje Vašek Rázl. Zároveň ženy, které se studie účastnily, netrpěly bolestmi zad a neměly potíže s přetrvávající diastázou. Pokud ženy s ideomotorickou terapií začnou ještě v době těhotenství, je to velkou výhodou. „Těhotná neznamená nemocná, proto se i těhotné ženy hýbou prakticky stejně jako ostatní cvičící. Nedáváme jim těžká závaží, nenecháme je skákat a provádět cviky vleže na břiše, ale jinak mohou dělat vše,“ doplňuje trenér.
3. Diastáza
Diastáza neboli rozestup přímých břišních svalů bývá přirozeným jevem po porodu. Většinou se ale po určité době srovná. Některé ženy s ní však bojují déle, než by chtěly. I v tomto případě ideomotorická terapie pomáhá. „Jestliže se začnete dobře opírat o nohy, aktivujete klenbu chodidel a vrozený vzpřimovací reflex, břišní svaly pak táhnou smysluplně v celých řetězcích a diastáza postupně vymizí. V rámci cvičení pracujeme s různými směry tahu těchto řetězců a jejich změnami, které pomáhají vytvářet opěrné a kročné končetiny v optimální koordinaci s cílem splnit naši představu pohybu,“ vysvětluje Václav Rázl, který zdůrazňuje, že každý pohyb by měl být prováděn za konkrétním účelem.
4. Silový rozvoj
Hlavním cílem ideomotorické terapie je zvýšení silových výkonů a silových parametrů v běžných životních situacích. Fakt, že se během této činnosti prostřednictvím terapie zlepšuje držení těla, hybnost kloubů, mizí posturální a kloubní problémy i bolesti zad, je sice velmi žádoucí, avšak spíše doprovodný projev. Pohybuje-li se tělo v rámci vrozených programů, je nejen zdravější, ale zároveň i mnohem silnější.
Více fotografií konkrétních cviků najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 31.