Věk není překážkou ke splnění snů!
Když jsou lidé dětmi, pospíchají do dospělosti. Chtěli být nezávislí, rozhodovat o svém životě a plnit si své sny. Jenže jak roky utíkají, pro mnohé z nich se stává jejich datum narození opět limitující. V určitých letech se sami odepisují, přestávají žít naplno, stagnují v naučeném životním stereotypu a rezignují na vše nové s tvrzením, že už jsou na změny staří. A přitom naprosto zbytečně. Člověk není nikdy příliš starý, aby se učil něco nového, vše je jen o vlastních rozhodnutích. Tak směle do toho, nový rok je ideální čas začít!
1. …odejít z nevyhovujícího vztahu
Jako první je nezbytné položit si otázku, zda je váš vztah opravdu dlouhodobě nefungující, nebo jde pouze o dočasný stav. V každém vztahu někdy dojde ke krizím i na pocity, že už nic nefunguje jako dřív. Není vůbec zdravé brát vztahy konzumně a odcházet kdykoli přijde konflikt nebo nespokojenost. Je také důležité zvážit, jestli s ohledem na další okolnosti, jako jsou například děti, by nemělo cenu zapracovat na tom, aby se vztah stal opět funkčním. Nicméně v případě, že vám svazek více bere, než dává, cítíte se frustrovaní a nemáte už s partnerem nejmenší chuť cokoliv sdílet, bude pro vás oba rozumnější, aby se vaše cesty rozdělily. Rozhodně se však neunáhlujte, všechny budoucí kroky si dobře naplánujte a ideálně se poraďte i s odborníkem. A hlavně, jednejte se svým protějškem narovinu! „Rozchod bývá zpravidla těžký a bolestivý, každopádně je to nezbytný krok, pokud chceme odejít z nevyhovujícího vztahu. Dobře se rozejít je ovšem velké umění. Ideální je, když se oba partneři dokážou rozejít hezky, důstojně a třeba si i poděkovat za společně strávený kus životní cesty. Užitečné je, když oba chápou, proč k rozchodu dochází, že to možná neznamená chybu na jedné či druhé straně, ale například jen rozdílnou představu o budoucnosti. Vždy je vhodné rozcházet se osobně. Rozchod přes SMS nebo ještě hůře zmizení bez vysvětlení, je naprosto nevhodné a nakonec ublíží oběma partnerům,“ vysvětluje terapeutka Lenka Matoušová ze Servisu vztahů, který patří pod obecně prospěšnou společnost Women for Women. Přes všechny případné komplikace vás může odchod ze vztahu nasměrovat dál. Do dalšího vztahu však nespěchejte a čas, kdy budete sami, se snažte využít pro poznání sebe sama. „Nový vztah bychom měli začínat ve chvíli, kdy dobře víme, kdo jsme, co chceme, co očekáváme od vztahu i co jsme ve vztahu ochotni nabídnout. Do nového vztahu je dobré vstupovat jako vyrovnaní, vyzrálí, nezávislí jedinci, kteří v novém partnerovi nehledají svojí záchranu, ani neočekávají, že je odpovědností partnera učinit nás šťastnými,“ uvádí Lenka Matoušová.
2. … urovnat staré spory
Více či méně vyostřené situace se najdou snad v každé rodině a nevyhýbají se ani přátelům. Někdy se naštěstí záhy urovnají, jindy se ovšem vlečou dlouho a není výjimkou, že spolu lidé léta nepromluví. Na jedné straně bývají jablkem sváru vyloženě vážné záležitosti, jako jsou majetkové poměry, nevěra či násilí, které je vždy lepší řešit s odborníky. Mnohem často to však bývají spíše nedorozumění, často až malichernosti, které nestojí za to zanevřít na své blízké. Život je příliš krátký a rozhodně se vyplatí vše urovnat a odpustit si navzájem. Jak se k celé situaci postavit čelem?. „Důležité je uvědomit si, že vztah s daným člověkem je pro vás důležitější než předmět konfliktu. Zkuste se vžít do druhého, jak to asi vidí a cítí on. Zamyslete se nad tím, čím jste do sporu přispěli vy. Zkuste si odpovědět na otázku, proč je pro vás tak náročné přijmout, že druhý vidí situaci jinak, v čem vás to ohrožuje a jak můžete svůj »program« přepracovat, abyste se necítili ohrožení. Snažte se vidět, co vás spojuje,“ uvádí psycholožka Radana Rovena Štěpánková. Když toto projdete, můžete vyslat vstřícný signál k tomu druhému, třeba formou SMS. „Záleží na situaci, zda je vhodné se ke konfliktu vracet, nebo spíše navázat na to, co vás spojuje. Totéž platí i při osobním setkání. Pokud si však s některým z výše jmenovaných bodů nevíte rady, vyhledejte konzultaci s psychoterapeutem,“ dodává psycholožka. A abyste se do budoucna dalším případným konfliktům vyhnuli, naučte se ostatní respektovat a nesnažte se je přimět, aby se chovali a jednali tak, jak to od nich chcete. To samé ovšem chtějte i pro sebe. Když si lidé přestanou vnucovat vlastní přesvědčení a nápady, teprve tehdy si prokazují úctu. Dávají si tak najevo, že jsou dost dobří a silní, aby mohli v životě dělat vlastní rozhodnutí. To jsou skutečná pomoc a láska, založené na respektu.
3. …umět říkat NE a věnovat se sobě
Jako úplně malé děti jsme slůvko »ne« používali velice často. Naprosto automaticky, kdykoli se nám něco nelíbilo. Jenže během dalšího růstu a dospívání, kdy nám vtloukali do hlavy, že slušný člověk neodmlouvá, jsme na to zapomněli a začali ustupovat ze svých potřeb. Ze slušnosti, z pocitu vděčnosti, někdy z lítosti nebo dokonce ze strachu. Jenže často to děláme na úkor sebe, následkem čehož jsme potom uštvaní a frustrovaní. Jak z tohoto začarovaného kruhu ven? „Důležitá je motivace. Je dobré vědět, že člověk, aby mohl dávat, potřebuje se cítit ve vnitřní harmonii, mít pocit, že má z čeho dávat. Proto je třeba, aby si pro sebe uměl udělat čas. Je třeba udržovat rovnováhu mezi časem pro druhé a pro sebe. Tuto rovnováhu je třeba udržovat v rámci dne, týdne i roku. Doporučuji tedy udělat si bilanci, jak hospodaříte s časem, proč máte pocit, že vám čas chybí, a udělat revizi, zda nevěnujete čas něčemu zbytečně nebo co můžete trochu přeuspořádat. Pokud cítíte, že pro sebe opravdu něco potřebujete, je třeba vzít sám sebe vážně a čas na to si naplánovat – můžete tomu říkat »rande se sebou«. Pak si ho jistě nenecháte přeložit kvůli banalitám. Je důležité naučit se říkat Ne bez pocitů viny a beze strachu, že budeme druhými odmítnuti a nemilování. Důležité je nezničit vztahy kolem sebe a dbát i na péči o ně, proto je vhodné blízkým svou potřebu, plán vysvětlit a jindy zase nalézt čas na vztahy, které v životě chceme,“ vysvětluje psycholožka Radana Rovena Štěpánková. Vůbec však přitom nejde o to, že bychom měli ode dneška říkat ostatním na vše rezolutní »ne« a jen z principu jim odmítat pomoc. Důležité je především zůstat věrni sami sobě, ať už ostatním vyhovíme, či ne.
Na které věci nikdy nemusí být pozdě? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 1.
