Škola: Přestup na druhý stupeň či víceleté gymnázium může změnit celý život...
Další velký zlom nastává v životě dítěte – žáka – na konci 5. třídy. V této fázi vzdělávání přichází velké organizační změny, které každý jednotlivec snáší individuálně. K nim patří přerozdělování tříd, přechod na novou školu, náročnější učivo a nové předměty, ale také tlak na větší samostatnost. V neposlední řadě se mění i systém výuky, takže namísto »svojí« paní učitelky mají děti na každý předmět jiného pedagoga, který mívá odlišný styl výuky a rozdílný přístup k dětem.
Aby si lépe zvykly
Přestup na druhý stupeň nebo víceleté gymnázium lze přirovnat k přechodu z mateřské školy do základní školy. Ovšem s jedním zásadním rozdílem! Zatím do první třídy se drtivá většina dětí těší, ze vstupu do 6. třídy můžou mít velké obavy, které jsou nezřídka kdy spojeny se stresem až úzkostnými stavy. V tomto období navíc děti prochází zásadními vývojovými změnami směrem k dospělosti, které pro ně můžou být už samy o sobě těžké a negativně pak ovlivnit adaptaci na druhém stupni. Co pro ně můžeme udělat my rodiče? „Pomoc spočívá hlavně ve včasné přípravě dětí na to, co se bude dít. Zkuste to vzít jako dovednosti, co už dítě dovede a co ještě ne? Umí si zorganizovat učení, umí si podtrhnout důležitou informaci v odstavci, umí si říct o zopakování výkladu nebo o pomoc spolužákům? A jak to máte vy? Čeho se u svých dětí obáváte a v čem jim naopak fandíte. Vaše postoje a emoce se mohou lehce přenášet na děti a naopak. Vyberte si předem, které by to měly být,“ dodává odborník.
Známky nejsou všechno
Paradoxně jistou výhodu mají děti, které nastoupily na víceletá gymnázia. Jejich rodiče si většinou uvědomují, že mají jiný režim, a snaží se je tudíž maximálně podporovat a určité zhoršení prospěchu berou jako přirozené. Naopak u dětí, které školu nemění, se předpokládá, že když zvládly první stupeň, tak stejné to bude i na druhém. Navíc od nich obvykle automaticky očekávají větší samostatnost a neuvědomují si, že pro ně může být toto období spolu s nástupem puberty psychicky náročné. „Na druhém stupni se obvykle řeší práva a povinnosti. V tom bývá časté úskalí. Škola se hodně zaměřuje na výkon, ale o to méně na hledání cest a práci s emocemi. Kdo je vlastně lepší? Ten, kdo napíše test na jedničku za 10 minut, nebo ten, kdo ho dá v potu tváře za 20 minut na trojku? Škola má jasno po stránce výkonové, ale děti si často pamatují lepší a horší a zafixují si, kde se snažit. Například žák, který »je špatný/horší než ostatní v matice« se přestává snažit v testech. Mě pak trvá několik sezení přesvědčit ho, že jde jen o aha efekt a pokud se naučí 10 kroků při sčítání zlomků, tak to bude v krátkodobém horizontu umět (písemka) a v dlouhodobém horizontu (čtvrtletka) se mu to mnohem rychleji osvěží. Zkuste si s nimi promluvit, co můžete společně udělat, aby se měly lépe. Může pomoci i slovní hodnocení a zaměření se na aspekty.“
Čemu věnovat pozornost
„Předně, cílem základní školy je naučit děti základní dovednosti a namotivovat je k dalšímu učení. Na druhém stupni je to už o rozčlenění dětí (na sportovní, vědecké, umělecké a humanitní směry) a složení známek zejména z periferních předmětů nevypovídá o kvalitě člověka. Druhý stupeň je o ochutnávkách různých předmětů a kroužků, a jak si z nich vybrat, rozvíjet je a udržet. Pomáhejte dětem pěstovat sebevědomí a udržet hranice. Potíže se nejlépe v tomto věku poznají uzavíráním se do sebe a přílišným trávením času u obrazovek. Opatrně také na témata, která se mi v poslední době na terapiích vyskytují, jako drogy, spánek, sebepoškozování, »nevím«, a »je mi to jedno«,“ upozorňuje psychoterapeut.
Více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 41.
