Škola volá...První, šestá a devátá třída jsou pro děti milníky!
Děti tráví ve škole řadu let, a proto je nesmírně důležité, aby k ní měly kladný vztah a vzdělávání jim dávalo smysl. Nicméně ne každé z nich zvládá školní docházku v pohodě a dokonce lze říci, že přibývá těch, které se potýkají s různými potížemi. Ty se pak projevují nejen lhostejností k učení, vzdorem a nechutí spolupracovat, ale také zdravotními problémy. Co by určitě neměli brát rodiče na lehkou váhu a jak můžou svým ratolestem nabídnout pomocnou ruku, radí Mgr. Michal Šefc, psychoterapeut působící na online platformě Hedepy.
Čerstvě školákem
Nástup do první třídy je pro dítě obdobím velkých změn. Zatímco dosud většinu času trávilo hrou, nyní musí plnit školní povinnosti a zvyknout si na mnoho nového, jako jsou neznámé prostředí, přísnější pravidla, cizí autorita, jiná skupina vrstevníků, ale i odlišný režim dne.
Adaptace není automatická
Některé děti si na změny zvyknou poměrně rychle, jiné však můžou mít menší či větší problémy a přizpůsobení se novým podmínkám jim může trvat několik týdnů, v ojedinělých případech klidně i celý první školní rok. Ke každému dítěti je proto třeba přistupovat individuálně, musí cítit oporu v rodině i ve škole. Poměrně zásadní je, aby rodiče svému prvňáčkovi pomohli správné rozložit čas práce, zábavy a odpočinku, a také ho správně motivovali. „Nejjednodušší variantou je dítě pro školu nadchnout. Většina dětí se na školu těší, zejména pokud mají dobré zážitky ze školky či dětských skupin a kroužků. Vhodné je promluvit si s ním o jeho představách a očekáváních. Menší děti lze dobře motivovat pozorností, ukažte jim, co pro vás znamená jejich nástup do školy, co je pro vás důležité a co při tom cítíte. Vhodné je také předvést, jak byste to zvládali vy. Co vám pomáhá zvyknout si například na kurzu nebo na novém pracovišti? Může to být třeba drobnost jako oblíbená tužka, která mu připomene rodiče, nebo nový penál s Barbie či Spidermanem,“ radí Michal Šefc.
Komunikace je základ
Neochotné plnění domácích úkolů, zdlouhavé ranní vypravování, ale i problematické chování ve škole, například když dítě často nereaguje na pedagoga, nebo si při hodině dělá věci po svém – to vše může svědčit o tom, že se vaše ratolest s nástupem do první třídy nevyrovnává právě nejlépe. Zpozornět je třeba i při jakémkoli výkyvu v jeho emocích, třeba když je dítě najednou více lítostivé, uzavřené, vzdorovité či dokonce agresivní. Pokud jsou výše uvedené projevy ojedinělé, není nutné ihned panikařit, nicméně pokud se čím dál častěji opakují či nabírají na intenzitě, není radno je podceňovat. „Nejlepšími indikátory potíží u dítěte jsou jeho projevované emoce. Stačí se zeptat, z čeho má radost, čeho se bojí nebo co ho štve. A nemluvíme jen o příkladech z matematiky, ale i o vztazích s učiteli a spolužáky nebo způsobu, jakým trávit přestávky. To je část, která není školou moc podchycená, a pravidelné povídání o tom pomáhá včas zachytit například zárodky šikany nebo obavy z kolektivu. A ukazuje se, že to šetří práci vám i nám. Jen je potřeba najít lepší způsob komunikace než – »Jak bylo ve škole? - Dobrý«. Velmi také pomůže probrat to s jeho učiteli, kteří mají často zkušenosti, jak to zvládnout,“ uvádí odborník.
I tělo mnohé prozradí
Varovnými příznaky, že je dítě ve stresu, můžou být také potíže zdravotního rázu. Například pokud je nemocné mnohem více než v předškolním věku, často si stěžuje na bolest hlavy či břicha, je náhle nadměrně unavené nebo má třeba teploty bez jiné příčiny. K dalším z příznaků obtížné adaptace můžou být také pomočování nebo koktání. V tomto případě je důležité naučit dítě zpracovávat stres a projevit mu podporu, což se však často neobejde bez odborné pomoci. „Psychosomatika obvykle spočívá v podobných tělesných projevech, jaké jsou u našich emocí. Pokud se lekneme, pravděpodobně se nám sevře břicho a zadýcháme se. Pro prvňáčka je mnohem jednodušší popsat, co se děje s tělem, než verbalizovat pocity jako jsem naštvaný nebo bojím se. To nám často může dát nápovědu, s jakým pocitem má naše dítě problém. Druhá důležitá věc je, že všichni prožíváme podobné pocity, jen některé děti je prožívají směrem ven – to obvykle vidíme, slyšíme a někdy i cítíme – a některé směrem dovnitř, tedy o věcech spíše přemýšlejí, a právě u nich bývá větší šance na psychosomatizaci. Z pohledu rodiče je nejlepší jít příkladem ve zvládání emocí, a pokud se to nezačne v brzké době zlepšovat, je dobré zauvažovat o přizvání odborníka. Škola mívá obvykle bezplatného psychologa či spádovou pedagogicko-psychologickou poradnu. Také existují placené služby s krátkou čekací lhůtou.“
Více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 41.