Škola: Poslední ročník před sebou...
Devátá třída je jedním z důležitých milníků, kterými mladí lidé procházejí. Ukončují povinnou školní docházku a musí se rozhodnout, jakým profesním směrem se vydat. Kromě výběru střední školy je pak čeká také příprava na přijímací zkoušky i samotné přijímačky. Toto období bylo, jak pro dítě, tak i pro rodiče, náročné vždy, nicméně v posledních letech, kdy je kapacita středních škol nedostačující, je až stresující. Klasická příprava nad sbírkami úloh a dobré školní výsledky už totiž k úspěchu mnohdy nestačí a ani premianti třídy nemají jistotu, že se na svou vysněnou školu dostanou.
Dejte jim volnost, ale i hranice
Poslední třída základní školy se v mnohém odlišuje od těch předešlých. Na děti jsou kladeny opravdu vysoké nároky, což souvisí s tím, že náplní toho ročníku je co nejvíce zopakovat již probrané učivo a zároveň se naučit i novou látku. U dětí, respektive nyní teenagerů, navíc naplno probíhá pubertální věk a často škole přikládají stále menší význam. Z toho pak můžou plynout i problémy s chováním. „V tomto období bývá nejtěžší práce se zodpovědností. Přestává pomáhat motivování dětí do učení starými způsoby. Jde o rok, kdy je toho hodně a pravděpodobně se stres přenáší na celou rodinu. Ukažte dítěti, jak s ním umíte pracovat vy a jak jej umíte podpořit v tom, co chce. V této chvíli už přestává být důležité, co chcete vy, děti si upevňují životní styl na základě vlastních rozhodnutí. Hlavní body výchovy již stejně byly předány. V tomto období jde o předávání zodpovědnosti do rukou dětí v různých oblastech – škola, oblékání, zdraví, jídlo, finance, volný čas, vztahy v rodině, duševní zdraví. Přesto je dobré mít v každé oblasti hranici, pod kterou by se nemělo jít. Tam, kde dítě hranici nesplní, by měl mít částečnou zodpovědnost stále rodič. Pomozte svým dětem postavit smysluplný den či týden, kdy se alespoň na chvíli zaměříte na všechny důležité oblasti. A k otázce, jak může rodič podpořit dítě, je důležitá i otázka, jak podpořit sami sebe v obdobích, která bývají v mnoha případech velmi stresující,“ popisuje odborník.
Vstříc budoucnosti
Některé děti mají jasnou přesnou představu, co by chtěly dále studovat, je však také spousta těch, které stále váhají. Jak jim v tomto případě můžou pomoci rodiče? „Rodič často bývá člověk, který zná své dítě nejlépe, nebo alespoň zná člověka, ke kterému má dítě v pubertě nejblíže. Je třeba oddělit, kam chce jít dítě na střední školu a čím by chtělo být celkově. S dnešním přístupem k internetu máme taktéž přístup k téměř všem školním znalostem. Je dobré s dítětem rozebrat, co by v životě chtělo a co by rádo mělo. Pověnovat se platu a titulům, ale také náplni práce, kterou by v budoucnu chtělo dělat. Jestli se chce zaměřit spíše humanitně, technicky, umělecky, sportovně, vědecky či prakticky. Zkuste mu umožnit nahlédnout do těchto profesí. Dobrou cestou mohou být učitelé, ale v dnešní době i odborná fóra. Nejlepším řešením je vidět praxi – jít na brigádu, nebo alespoň na setkání s pracovníkem v nějakém z vytoužených směrů. Problém nastává, pokud dítě nechce být ničím a zatím si užívá dětství. V tu chvíli je možné, nejlépe společně, vybrat i na základě nejjednodušších ukazatelů – zda je obor s maturitou, či jaká je šance na přijetí v % a také vzdálenost školy od bydliště. Pokud by ani do osmnácti let dítě nevědělo, čím se chce stát, doporučuji vyhledat odborníka na volbu povolání a zároveň vyzkoušet pár běžných brigád, ať má s čím srovnávat pracovní život.“
Na co si dát pozor
„Za mne nejčastější věc, co se mi objevuje v terapii, je u dětí primárně stres z přetížení a na druhém místě pak narušené vztahy v rodině. Také problém říkat si o pomoc, a to nejen dětí směrem k rodičům, ale i naopak. Nejde přitom jen o pomoc s umýváním nádobím, ale i s vyslechnutím různých názorů a svěřováním. Pokud je komunikace přiměřená, rozvíjí vztah oboustranně. Zkuste si na konci týdne sednout a vzpomenout si, co se přihodilo pěkného a co ošklivého. A zkuste si říci, jak zopakovat nebo posílit to pěkné a jak pracovat na tom, co se nedařilo. Mělo by to být tak půl napůl, tedy pokud není nějaká úplně krizová situace. Jinak vytváříme buď stres, nebo lhostejnost. Ale o čem je tento příspěvek, je přiměřenost. Najít rovnováhu a udržitelnost – ten, kdo to umí v sobě, totiž může tento přístup nabídnout i dětem. Dobře si rozmyslete, v jaké roli k dětem přicházíte. Jako rodič, parťák, ambasador učitelů a školy, nebo jako někdo, kdo je chce odstresovat? Volba je na vás,“ doporučuje Michal Šefc.
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 41.