Ohlédnutí do minulosti, jak se dříve slavily sváteční dny...
Vánoce jsou od nepaměti považovány za nejkrásnější svátek roku. Těší se na ně všechny věkové kategorie. Děti se už nemůžou dočkat dárečků, dospělí zas dobrého jídla a ti nejstarší mají radost, že tráví chvíle v kruhu své milované rodiny. Jenže tak jako všechno, i Vánoce se v průběhu let měnily. Zatímco před sto lety se lidé řídili spíš pranostikami a pověrami, dnes se můžeme přetrhnout u úklidu či nákupů. Možná proto nastal ten pravý čas si připomenout, o čem svátky klidu a pohody jsou.
Na stole hlavně luštěniny
Podle starého židovského zvyku začínala štědrovečerní večeře první večerní hvězdou, která se objevila na obloze. Tato tradice v mnoha rodinách přetrvala i dodnes a ke stolu usedají, až když se setmí. Kdysi večeři vždy zahajoval hospodář modlitbou a kouskem chleba. Pak se podávala oplatka s medem, následovala polévka, kynuté pečivo, kaše či nákyp a sušené ovoce. Kapr se salátem se na naše talíře dostal až v druhé polovině 20. století. Nejdůležitější postavení měly luštěniny, které symbolizovaly plodnost. Večeři chystala hospodyně už od časného rána. Nikdo v rodině celý den nejedl, protože se tradovalo, že jen ti, co dodrží půst, uvidí zlaté prasátko. Jakmile hospodyně uvařila, věnovala se dětem. Vánoční stromek obstarával a zdobil naopak muž. Stůl byl slavnostně prostřen. Do jednoho rohu se pokládal pecen chleba, aby rodině následující rok nic nechybělo. Na druhém rohu byly peníze jako příslib, že se rodině bude v příštím roce dařit. Třetí roh zdobila slaměnka s plody, které rodina přes rok sklízela, aby byla dobrá úroda. Do čtvrtého rohu se dávala miska na zbytky jídla pro dobytek. Celý stůl byl olemován řetězem, který symbolizoval soudržnost rodiny. Hospodyně zároveň prostírala o jedno místo navíc. A to nejen pro náhodného kolemjdoucího, ale říkalo se, že před večeří do stavení nahlíží smrt. A když uvidí u stolu prostřený lichý počet míst, příští rok se do domu pro někoho vrátí. Od stolu se neměl nikdo ani hnout, dokud všichni nedojedli. Jinak by se rodina na příští Vánoce nesešla celá. Svůj význam měly i samotné potraviny. Hrách na talíři měl udržovat rodinu pohromadě, čočka do stavení znamenala peníze a kuba životní radost, klid a pohodu. Kosti z kapra musel vždy po večeři hospodář zahrabat pod jabloň.
Vánočka vládla sladkostem
Pečení vánočního cukroví se jako tradice datuje někdy kolem 16. století. Vůbec první vánoční pochoutkou byla húska, která připomínala dnešní vánočku. Co je však zajímavé, že toto slavností pečivo mohli péct na Vánoce pouze pekaři. Až o dvě století později vešlo v platnost, že si vánočku doma můžou upéct hospodyňky. Dalšími oblíbenými cukrovinkami byly karamelky a až v 50. letech minulého století se začaly péct perníčky. Napečené cukroví se rozdávalo známým i cizím pocestným, protože se tradovalo, že to chrání rodinu před temnými silami. Většinou se peklo 12 druhů cukroví, jako symbol 12 měsíců v roce. Cukrářka Iveta Fabešová zase tvrdí, že Vánocům nesmí chybět kandované ovoce. „Vánoce bez kandovaného ovoce nejsou Vánoce. Místo kandovaného pomeranče lze použít kandovanou citronovou kůru. Ta sladkokyselá chuť je prostě báječná,“ říká Fabešová. Za dob první republiky zase na stole nesměly chybět rohlíčky. „Dělaly se vanilkové, ořechové, kokosové, pln čokolády nebo voňavé po vanilce, či s různými náplněmi,“ doplňuje cukrářka.
Více o tom, jak slavili předkové Vánoce čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 51.
