Vánoce podle předků...
Vánoce jsou od nepaměti považovány za nejkrásnější svátek roku. Těší se na ně všechny věkové kategorie. Děti se už nemůžou dočkat dárečků, dospělí zas dobrého jídla a ti nejstarší mají radost, že tráví chvíle v kruhu své milované rodiny. Jenže tak jako všechno, i Vánoce se v průběhu let měnily. Zatímco před sto lety se lidé řídili spíš pranostikami a pověrami, dnes se můžeme přetrhnout u úklidu či nákupů. Možná proto nastal ten pravý čas si připomenout, o čem svátky klidu a pohody jsou.
Na skok do historie
Vánoce se nesou ve znamení zvyků a pranostik. I jejich vznik je opředen nejrůznějšími příběhy a jen těžko věřit tomu, jak to vlastně s nimi bylo. Každopádně první dochované zmínky popisují oslavu Vánoc už ve 4. století v Římě. Skládala se ze dvou svátků, a to z narození Ježíše Krista a Zjevení Páně 6. ledna. Právě lednový svátek byl až do dob Karla Velikého tím významnějším. Panovník pak v roce 800 dal a piedestal právě Štědrý den. A až v 17. století se Vánoce staly rodinnou slavností. Z této doby se také zachovalo mnoho zvyků, které některé rodiny praktikují dodnes. Během adventu se každou neděli zapaluje jedna svíce na věnci. Měla by to být doba rozjímání, očištění od hříchu a postu. Štědrý den je pak vrcholem tohoto snažení, který přechází do svaté noci Kristova narození. Štědrý večer tradičně vrcholí půlnoční mší. Následující den je Bož hod vánoční nebo také Slavnost narození Páně. To je v křesťanském světě nejdůležitější den Vánoc. Jde o den rodinných slavností a návštěv, kdy by nikdo neměl pracovat. Na tento den by se mělo podávat to nejlepší jídlo – nejčastěji se připravuje husa, kachna nebo krůta s knedlíkem a zelím. Hodování pokračuje i na Štěpána (26. prosince), kdy se často se také podává svíčková s knedlíkem, vepřová pečeně či sváteční šunka.
Kde se vzal stromeček
Dnes si bez stromečku Vánoce ani neumíme představit. Některý s jeho zdobením začínají už první adventní neděli. Dříve to bylo ale trochu jinak. Legenda říká, že poprvé se stromeček objevil již v 6. století. Svatý Kolumbán, který žil v Irsku, se díky misionářskému působení dostal do Burgundska a do Bretaně. Protože zde žili převážně pohané, chtěl jim přiblížit legendu o narození Krista. Jehličnan vyzdobil hořícími pochodněmi ve tvaru kříže. Kázání k stromečku přivedlo zástupy lidí a od té doby byl strom uctíván každý zimní slunovrat. V Česku stromeček poprvé ozdobil intendant Stavovského divadla Jan Karel Liebich ve své vile v Libni v roce 1812. Zvyk si prý přivezl z rodného Bavorska, kde zdobení stromků bylo známé již v 17. století. Nejdříve se jako vánoční stromek pořizovala pouze jedlička, která se zdobila perníčky, mašlemi či sušeným ovocem, až ve 20. století i skleněnými či korálkovými ozdobami. Postupně na řadu přišly i jiné jehličnany. Důležitou roli však hrál vždy betlém, ten nikdy nesměl chybět.
Více o tom, jak naši předkové slavili Vánoce včetně receptů najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 51.