Stavovské divadlo v Praze - Navždy spjato s Mozartem...
Je jediným dosud funkčním divadlem, kde působil slavný skladatel W. A. Mozart. Je také jednou z nejkrásnějších historických divadelních staveb v Evropě a svůj nedocenitelný význam má samozřejmě hlavně pro Čechy. Vždyť jde o kolébku prvních představení odehraných v našem jazyce! A přidáme-li k tomu fakt, že právě zde se na začátku 19. století zrodil nápad na výstavbu Národního divadla, nelze než souhlasit s tím, že heslo na průčelí zdobí Stavovské divadlo právem. Pojďme tedy navštívit poslední divadelní zákulisí. Symbolicky do něj vstoupíme dveřmi, nad nimiž dlí onen nápis Patriae et Musis, tedy Vlasti a múzám…
Stavovské divadlo nechal v Praze postavit hrabě František Antonín Nostic-Rieneck který si přál zvelebit své rodné město a kulturně rozvíjet duše svých nejbližších i celého národa. Budování zabralo dva roky a v roce 1783 se scéna, která původně nesla po svém zakladateli název Hraběcí Nosticovo divadlo, otevřela premiérou tragédie Emilia Galotti od Gottholda Ephraima Lessinga.
V duchu klasicismu
Ne náhodou bylo pro výstavbu vybráno prostranství dnešního Ovocného trhu, hned vedle Univerzity Karlovy. Divadlo a univerzita byly totiž v době osvícenství chápány jako jeden celek. Budovu vyprojektoval architekt Antonín Haffenecker, a to v duchu klasicismu. Původně vypadala jinak než dnes: místo čelního dvoupatrového rizalitu dům disponoval rozlehlým vstupním salonem, hlediště bylo o patro nižší a mělo plochý strop. Současná podoba je výsledkem několika přestaveb; první z nich (která do dnešní podoby upravila zmiňované jeviště) proběhla už z kraje 19. století, ta poslední pak v 90. let dvacátého věku.
Exteriér je opticky řešen dvoupatrově, přičemž jednotlivá poschodí spojují sloupy s korintskými hlavicemi. Průčelí dominuje balkon a kartuše s plastikou českého lva pod svatováclavskou korunou a se zmiňovaným nápisem Patriae et Musis. Uvnitř je budova vyzdobena sliveneckým mramorem, ve foyer jsou instalovány busty a obrazy významných představitelů z dějin divadla. Jeviště má nádherný malovaný strop z poloviny 19. století. Původní opona zachycující shromáždění bohů na Olympu od autora Josefa Berglera se nedochovala. Její kopie je ovšem zavěšena ve vstupním vestibulu.
Více o divadle čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 9.