Karlovarské městské divadlo okouzlí bohatou architekturou...
Co nesmí chybět v lázeňském městě kromě kolonády a léčivých pramenů? Přece divadlo! Vždyť kultura má na naše zdraví prokazatelně blahodárné účinky, a navíc posiluje i společenského ducha. Není proto divu, že první zmínky o existenci divadelního života v Karlových Varech pocházejí již ze 17. století. Současná budova pak sice byla otevřena až v roce 1886, na kráse a okázalosti jí to ovšem pranic neubralo. Pseudorokoková stavba dodnes patří k architektonickým klenotům ve městě.
Kočovné herecké soubory z různých koutů světa, které v 17. století přijížděly do Karlových Varů, měly za úkol pobavit lázeňské hosty. Představení se konala na náměstích, trzích, někdy i přímo v samotných lázeňských domech. Na konci 18. století se významný karlovarský lékař David Becher zasloužil o výstavbu samostatné budovy, kterou i z velké části zafinancoval. Svému účelu sloužila dlouho. Kvůli nevyhovujícím technickým a hygienickým podmínkám však musela být roku 1884 stržena a na jejím místě začala vyrůstat scéna nová.
Největší poklad? Opona!
O podobu nové budovy se zasloužili vídeňští architekti Ferdinand Fellner a Herman Helmer. Vzhledem k událostem kolem Národního divadla v Praze musel být projekt ještě na poslední chvíli přepracován, aby vyhovoval protipožárním požadavkům. Přesto ale zůstaly zachovány i původně zamýšlené estetické prvky. Jejich hlavní část tvoří vnitřní a vnější sochařská výzdoba z dílny umělce Theodora Friedla. O malířské dekorace, jimž dominuje rokoková ornamentika, se postarali Gustav a Ernst Klimtovi a Franz Matsch. Opona je kolektivním dílem a patří k tomu nejcennějšímu, co zde najdete. Jde o figurální kompozici vyjadřující oslavu básnického umění. Zvenčí pak nelze přehlédnout pompézně zdobené průčelí, které střeží antičtí griffoni a sousoší Múzy. Nejkrásnější je budova vpodvečer, když svítí. Pánové Fellner a Helmer totiž osvětlení navrhli tak, aby dalo vyniknout kráse pseudorokokové architektury.
Více o divadle najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 8.
