Veronika Žilková (61): Prožívám druhé mládí!
Budou to teprve tři měsíce, co je Veronika Žilková (61) oficiálně svobodná. S Martinem Stropnickým (66) se sice rozešli loni v březnu, kdy jí oznámil po osmnáctiletém vztahu rozchod e-mailem, ale soud jim definitivní konec odklepl až letos v červnu. Přestože byla herečka ze začátku na dně, a to především psychicky, rozvodem její život neskončil. Naopak,Veronika se vrhla do nového života. Dokonce si dělá autoškolu a osud jí nabídl i další nové výzvy. Pochopila, že se má pořád co učit, a je tak vzorem pro mnoho žen, jak začít znovu. Přestože dostala kopačky v šedesáti, všem vzkazuje, že nikdy není pozdě na nové dobrodružství.
Facka za volantem
Její dcera Kordula se věnuje parkurovému ježdění, studuje to na střední škole. Veronika by si nemohla dovolit, aby jejího koně na závody rozvážel koňský taxík. Je to totiž finančně velmi náročné. Tak se rozhodla, že zakoupí přívěs. Jenže k tomu, aby mohla řídit auto s přívěsem, potřebuje rozšíření řidičáku. „Chodíme do autoškoly s Kordulkou společně. Ona si dělá svůj první řidičák, v září jí bude osmnáct, a já si dělám řidičák pro přívěsy. Je to strašně náročné. Učí mě jezdit rovnou s tím mým přívěsem a i koněm,“ vysvětlila. Veronice se kvůli autoškole dokonce vybavil i jeden bolestný zážitek z mládí. Vzpomněla si totiž na svoji první jízdu, kdy vezla autem jako čerstvá řidička svého invalidního tatínka. „Jela jsem kolem Letenského tunelu a nedala jsem přednost. Zaflekovala jsem na poslední chvíli a z druhého auta vylezl pán, který mi kázal stáhnout okýnko. Když jsem to udělala, dal mi facku a řekl mi: „Pamatuj si, že přednost zprava je jenom, když jedeš po hlavní. A od té doby si to pamatuju. Myslím na to vždycky, když jedu kolem toho tunelu,“ přiznala. Přesto to nevzdala a už se těší, jak bude vozit Kordulu po závodech. „A to je právě něco, co mi přinesl nový život. Najednou mi nabídl další výzvu. Je to skvělé, pořád mám co překonávat. Jsem ráda, že osudu na mně pořád záleží. Mám pocit, že se ještě mám co naučit,“ myslí si herečka.
Vzor pro ženy
Když se před rokem a půl objevila informace o jejím rozchodu, sama měla pocit, že život pro ni skončil. Jenže právě v té chvíli ji podrželi její fanoušci. Právě to v té chvíli Žilková potřebovala. „Trable s láskou má leckdo. Spousta lidí mi začala psát. Někdo mi psal: Nebojte se, to přejde! Další zas: Jsem na tom stejně. A dneska mi píšou, že jsem jim obrovským vzorem, jak se s tím porvat,“ říká. Dokonce se jí stává, že za ní chodí ženy se stejným osudem po představení osobně. „Přišly za mnou ženy, které mě jenom objaly,“ svěřila dojatá herečka. Dříve to totiž tak nebylo a ona nebyla příliš oblíbená. Lidé totiž měli pocit, že se jí až moc daří. Jenže nyní se karta obrátila. „Když jsem měla x dětí a byla jsem úspěšná, tak jsem v mnoha ženách vzbuzovala zřejmě nějakou závist nebo vztek. Říkaly si, jak to všechno zvládám. Stokrát jsem mohla říkat, že to nezvládám, že pláču po nocích, když peru a učím se scénáře. Ale najednou to bylo jiné. Prožívaly se mnou to, co se u nás doma stalo,“ vysvětlila Žilková, která to všechno bere fatalisticky. Věří, že to všechno, co se jí stalo, se stát i mělo. „Možná proto se mi to mělo stát, abych se stala nějakou nadějí pro ženy i muže. Jsem ráda, že na mém příkladu se naučili, že porážka znamená vzdát to, že život znamená spadnout, oprášit si kolena, chvilku počkat, protože to bolí, ale pak se zvednout a jít dál,“ říká Veronika.
Pokoj po mamince - Nejen to čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 35.
