Michaela Maurerová (43): Šití je moje terapie!
Vystudovala gymnázium, poté se rozhodla jít na DAMU. Herečka a moderátorka Michaela Maurerová (43) kromě hraní často provází různými cestovatelskými pořady a daleko nemá ani k dětské tvorbě, už proto, že je trojnásobnou maminkou. Z předchozího manželství s Milanem Kožíškem má třináctiletá dvojčata Josefa a Magdalenu, se současným partnerem má dceru Emmu, která brzy oslaví čtvrté narozeniny. I když Míšu rodina a práce hodně zaměstnávají, ráda si ve chvíli volna sedne za šicí stroj nebo ji najdete v pohodlném křesle s knížkou. Kde čerpá Michaela energii? Bez čeho se podle ní neobejde partnerský vztah? A co si myslí o svatbě?
Míšo, nedávno jste pokřtila druhou kuchařku Ivety Fabešové. Jak jste se poznaly?
„Osoba Ivety mi neunikla, protože v době, kdy běžel pořad Na nože, to byla taková první kuchařská show, kterou jsem sledovala. Její výrobky jsem znala dřív než ji a vždycky mě fascinovaly. To byla úplně jiná cukrařina, než tady byla dřív. Ivetu jsem pak potkala pracovně a zjistila jsem, že je stejně skvělá jako její výrobky a že je to moje krevní skupina.“
Také ráda pečete?
„Já bohužel takovými schopnostmi nedisponuju. Moje výrobky většinou tak dobře nevypadají, ani nechutnají. (směje se) Kuchyň není moje zóna. I když se nechci nějak snižovat, je spousta jídel a receptů, které dělám dobře. Jsem polévková, upeču štrúdl, zvládnu buchty a podobně.“
A já měla za to, že jste vášnivá kuchařka…
„Považuju se spíš za provozní kuchařku. A myslím, že nejvíc moje nadšení z vaření ochablo v době covidu, kdy se muselo vařit pořád. Kdysi mě dostal můj tehdy osmiletý syn, když se ho zeptali, co mu ode mě nejvíc chutná, a on řekl párky. To jsem se cítila trochu dotčeně, ale myslím, že to vlastně mluví za vše. (směje se) Navíc v době, kdy jsem se seznámila s mým nynějším partnerem, tak on byl vegan a bylo velmi těžké vyhovět jeho potřebám v kombinaci s tím, aby to chutnalo dětem. Takže se běžně stávalo, že jsem vařila dvě tři jídla, aby si každý přišel na své. Ale teď už takhle benevolentní nejsem.“ (usmívá se)
Z vás se veganka nestala?
„Veganská kuchyně u nás zůstala a máme ji rádi. Já bych byla z etických důvodů vegankou hrozně ráda, ale jak už jsem zmínila, jsem polévková, takže si občas dám vývar. Anebo řízek. Ale na druhou stranu doma jíme maso tak jednou týdně, ne-li míň.“
Polévky tedy vaříte denně?
„Ano, já bych na polévkách dokázala žít. A jsem i snídaňový typ, což jsem teď musela trochu upravit, protože se snažím držet přerušovaný půst. To znamená, že přestávám jíst v šest a začínám v deset ráno.“
Co vás k tomu vedlo? Chcete zhubnout?
„Kvůli tomu ne, ale začala jsem být strašně unavená. Proto se snažím energií co nejvíc šetřit. Zjistila jsem, že když člověk jde spát nenajedený, ne hladový, tak má víc energie, aspoň u mě to tak funguje. A proto jsem polévky zařadila do mého režimu, že je i snídám. Navíc mě teď v zimě pěkně zahřejí.“
Pouštíte do kuchyně i svého partnera?
„My se v kuchyni střídáme. Ne, že by to byl jeho koníček, ale uvařit umí a kromě toho, že vaří dobře, po sobě umí i uklidit, a to je hrozně fajn. Podle dětí navíc prý umí ty nejlepší svačiny, je v tomhle kreativnější.“
A co děti? Také se rády v kuchyni pohybují?
„Myslím, že ty starší se momentálně nejradši pohybují z mého dosahu.“ (směje se)
Tak si aspoň užíváte malou dceru?
„Ano. Myslím, že ti starší jsou v něčem biti, že na nich člověk udělá spoustu chyb, kterých se u těch mladších už snaží vyvarovat. A někdy jsou zase zasaženi až přemírou pozornosti a péče, což může být v téhle době ke škodě věci. Takže někdy jsem možná vůči Emmičce benevolentnější.“
Chystá se jít některé z vašich dětí ve vašich šlépějích?
„Určitě ne. Když jsem s nimi byla nějakou dobu sama a neměla jsem moc hlídání, musela jsem občas brát děti s sebou do práce, čím jsem je dostatečně odradila. Jsem za to ráda, protože práce s emocemi, která je typická pro naši profesi, je jedna z nejtěžších. Ale budu samozřejmě šťastná, pokud budou dělat to, co je baví.“ (usmívá se)
Pojďme, Míšo, k vašim koníčkům. Je o vás známo, že už léta cvičíte jógu…
„Teď jste brnkla na moje špatné svědomí, protože to trochu flákám. Ale našla jsem si takový ranní desetiminutový rituál. Zdá se, že to je nic, ale i těch 10 minut protažení a nastavení těla stačí, aby člověk mohl fungovat. Jóga je pro mě pořád ten nejlepší způsob, jak udržet tělo v kondici, harmonii a dodat mu energii. Čím jsem starší, tím víc potřebuju pravidelnost a rituály. Proto každé ráno vypiju sklenici vody s jablečným octem, snídani mám pak později, a to jsou ty polévky. A každý den se ještě před školkou snažím pomazlit s Emmou nebo si s ní popovídat, protože si to chci ještě užít. Čas hrozně rychle letí a za chvilku už o to nebude mít zájem.“
Jaké další koníčky ještě máte? Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 47.
