Viktor Preiss (75) po šesti letech odtajnil, proč skončil s hraním v divadle...
Bezpochyby patří mezi naše nejlepší herce. Jeho role jsou nezapomenutelné a nebyly by to Vánoce, kdyby se na obrazovkách nevysílala pohádka S čerty nejsou žerty, ve které si zahrál zlého správce. Hláška, kterou si sám vymyslel »na doživotí – do konce života« dokonce zlidověla. Přesto Viktor Preiss (75) před šesti lety herectví pověsil na hřebík. V divadle už ho neuvidíme, a jak přiznal, ani mu to nechybí. Snad vůbec poprvé vysvětlil, proč se odhodlal k tomuto kroku a jakou roli v tom hrál jeho kolega Josef Abrhám (†82).
Viktor Preiss, který letos oslavil svoje 75. narozeniny, se v roce 2016 rozhodl, že skončí s hraním v divadle. Pro všechny to bylo velkým překvapením. Když se totiž objevil na jevišti, publikum tleskalo jako o život a téměř vždy bylo vyprodáno. Herec však nyní prozradil, že se nejednalo o náhlé a zbrklé rozhodnutí. Nikdo mu neublížil, ani neukřivdil, jen se prostě do práce přestal těšit. Když šel na představení, v duchu proklínal fakt, že zase musí na jeviště. Prostě se mu stalo, že se mu postava či hra jednoduše »přejedla«. „Stalo se mi to a bylo toho čím dál víc v souhrnu času. Člověk určité věci vydrží určitý čas. Takže to vedlo i k tomu, že jsem odešel z divadla,“ přiznal v rozhovoru Interview ČT24. Postupně se všechno začalo více nabalovat a herec začal bedlivěji naslouchat svému vnitřnímu hlasu, který mu šeptal, že by měl s divadlem seknout. „Byly tituly, za které jsem se dokonce styděl. Herectví je týmová práce a jste tam obličejem za celý tým. Je to jako fotbal – někdo dává góly a někdo běhá celou druhou polovinu vzadu. Nemůžete divákovi vysvětlit: Já za to nemůžu, za ten výsledek nezodpovídám, já jsem tady jenom vidět. A v tom byl ten rozpor a v tom bylo to odcházení,“ řekl herec, který ještě dva měsíce před ukončením angažmá na Vinohradech tvrdil, že odchází proto, aby si odpočal, chodil do přírody a více se věnoval rodině a svému zdraví. I když o zdraví vlastně taky šlo…
Bolesti břicha a stres
Preiss po šesti letech odhalil další příčinu, proč začal koketovat s tím, že z divadla odejde. Jeho tělo mu to, že by měl něco změnit, začalo dávat najevo i fyzicky. Před představením totiž herce bolíval žaludek. „Bolíval mě, když jsem měl večer představení. A bolel mě žaludek i dneska, před naší schůzkou,“ přiznal Witowské a vysvětlil, proč to tak bylo: „Měl jsem před sebou něco, na čem mi záleželo a co mě nějakým způsobem deprimovalo.“ Místo toho, aby se na diváky a na prkna, co znamenají svět, těšil, měl herec strach a stres. A to se na něm podepsalo. Svoji intuici dlouho neposlouchal, svůj vnitřní hlas přehlížel. Až mu jednoho dne dal na jeho bolesti radu herecký kolega. „Josef Abrhám mi jednou řekl: Jestli tě ráno bolí žaludek, máš strach z toho, co tě čeká, netěšíš se do divadla, tak toho nech. A k tomu i došlo,“ svěřil Preiss. Když se herec pak rozhodl, že hraní pověsí na hřebík a z divadla odešel, žádná nostalgie a smutek po tom, co pětatřicet let dělal, se dodnes nedostavily. Za to ho pořád trápí noční můry. „Mývám neustále herecké sny. Pro mě je největší můra, když nevím, kde jsem, nikdo mi neporadí, nevím, kudy na to jeviště jde, co se hraje. Ty herecké sny jsou i po šesti letech pořád na programu,“ přiznal Preiss.
Více čtěte v tištěném aha! pro ženy číslo 46.
