Cukrářka Iveta Fabešová (38): Znovu rozjet firmu mi pomohl covid!
Má za sebou těžké období! Jako cukrářka léta budovala svoji značku IF, tehdy ještě se svým bývalým manželem, po rozvodu však o všechno přišla a musela začít nanovo. Dnes však jedna z našich nejznámějších cukrářek Iveta Fabešová (38), kterou proslavila kulinářská reality show Na nože, stojí opět pevně na svých nohách. Vlastní a provozuje kavárnu IF ve Werichově vile v Praze a je šťastná. Především i díky svým dvěma dětem Natálce (8) a Jakubovi (6), kteří jsou pro ni vším. Bez partnera ale taky nezůstala. Už nějakou dobu je znovu zamilovaná a prožívá jedno z nejlepších období v životě. Jak se vypořádala s rozvodem, který ji připravil o práci? A jaká těžká rozhodnutí v životě musela udělat?
Iveto, nedávno jste pokřtila vaši druhou kuchařku Vše Sváteční. Co v ní najdeme?
„Moje dcera původně chtěla, aby se jmenovala Vše Vánoční, a byla hrozně smutná, že jsme ji pojmenovali Vše Sváteční. To vánoční by totiž asi sedělo víc, protože je plná vánočního cukroví. Vychází z knížky paní Marie Sandtnerové, která měla několik kuchařek zaměřených na cukroví, ale jedna edice byla celá o pečení. Oslovilo mě vydavatelství Albatros, jestli nechci tu kuchařku předělat. Dřív byly totiž kuchařky dost strohé. Byly to recepty o třech větách, dej tam tři vejce, smíchej to a je to hotový. Myslím, že dnes by kuchařka měla vypadat jinak. Kdokoliv vezme tu knihu do ruky, mel by být schopný podle toho upéct.“
Když nebyly recepty tehdy moc obsáhlé, jak jste věděla, jaké suroviny použít?
„Přišla jsem na to metodou pokus omyl. Třeba byla v receptu napsaná krupičková mouka a já netušila, jaký druh se tím myslí. Tak jsem zadělala těsto, třeba dvě hodiny jsem čekala, než vykyne, a pak jsem zjistila, že to špatně. Nebo se dřív méně sladilo, proto by nám asi tehdejší výrobky úplně nechutnaly. Čili jsem hodně zkoušela, testovala, upravovala… Navíc u receptů nebyly žádné fotografie, tak jsem neznala finální vzhled produktů., což bylo na jedné straně fajn, že jsem měla volnou ruku, ale na druhou stranu jsem si říkala, na kolik do toho můžu zasahovat a na kolik bych měla ctít toho původního autora. Nyní doufám, že se mi to podařilo udělat moderně, ale s respektem k paní Sandtnerové.“
Jak je to s cukrem u vás, máte vlastně ráda sladké?
„Myslím, že ano. Ono to bez toho ani nejde. Nemůžete tvořit, aniž byste to neochutnávala. Samozřejmě to není o tom, že bych v kavárně třikrát týdně jedla dorty, to úplně ne, ale vždycky to musíte ochutnat.“
A v dětství?
„Jako většina dětí jsem měla ráda sladké, ale není to tak, že bychom byli extra pečicí rodina. Jsme z Moravy a moje babička pekla se svou sestrou na svatby, tak jsem vždycky trochu přihlížela, jak ty moravské svatby zásobovaly. A taky jsme měli takovou tradici, že jsme jezdili s bratrem k babičce péct vánoční cukroví, to bylo hrozně fajn. Můj bratr ale vždycky říká, že v rozhovorech lžu, protože jsem to nesnášela. On prý byl ten poctivý a mě to hrozně otravovalo, že jsem tím trávila víkendy. (směje se) Můj čas přišel až na vysoké škole, kde jsem trávila svůj veškerý volný čas vařením a pečením.“
Máte vystudovanou sociální pedagogiku. Věnovala jste se jí vůbec?
„Ta šla úplně stranou. Udělala jsem bakaláře, pak jsem týden před magisterskými státnicemi rodičům oznámila, že tam nepůjdu a jestli by mi mohli půjčit sto tisíc, abych si mohla koupit mixér a lednici. Koukali na mě, jestli jsem se nezbláznila. Dneska mají z mých úspěchů asi radost, ale tenkrát pro ně bylo nepochopitelné, že jdu do nejistoty.“
Nejistota to svým způsobem byla…
„Než jsem tohle rozhodnutí udělala, tak jsem byla v kulinářské reality show Na nože, kde jsem byla měsíc zavřená s kuchaři a měla jsem možnost si vyzkoušet, jestli mě to opravdu baví. Tam jsem pochopila, že gastronomie je něco, čím se chci živit, co mám bytostně ráda a neumím si představit, že bych dělala něco jiného. Tak jsem ten risk podstoupila a řekla si, že nějak to dopadne.“
Začalo to slibně, měla jste svoji síť kaváren, ale pak přišla velká rána v podobě rozvodu s manželem. Přišla jste o všechno. Co vám pomohlo se zvednout a začít znovu sama?
„Okolnosti vás donutí. A jak říkám, nikdy jsem si neuměla představit, že bych dělala něco jiného…“
Byl to pro vás tehdy šok?
„Nestalo se to samozřejmě ze dne na den. Trochu jsem to tušila, ale pořád jsem zároveň věřila, že se nějak dohodneme, že něco si nechám já a něco on. Najednou mi ale přišla strohá zpráva »už sem nechoď« a vlastně ze dne na den všechno přestalo fungovat. Já měla za sebou dvě děti a nic jiného. Říkala jsem si: Cukrařinu dělám deset let, nic jiného než péct dorty už neumím, co budu dělat, vrátím se práce v kanceláři? Rozhodla jsem se, že to nevzdám.“
Pak přišel ještě covid.. Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 46.
