Moderátor Ondřej Urban (33): Gondíkovou jsem si získal vínem!
Proslavil ho pořad Můj muž to dokáže, kde provázel jednotlivými soutěžními díly po boku Adély Gondíkové (49). Ondřeje Urbana (33) můžete ale pravidelně i slýchat z rádia Evropa 2, kde je už sedmým rokem. Moderátor pochází z Brna, odkud si do Prahy přivedl i svoji manželku Petru (35), se kterou jsou spolu už pět let, z toho rok a půl manželé. Dnes už mají i jedenáctiměsíční dceru Viktorku. Ondřej miluje sport, hudbu, nejraději však svůj volný čas tráví doma na zahradě, která je jeho velkou vášní. Co ho k tomu přivedlo a co všechno na sebe Ondra ještě prozradil?
Ondřeji, jak jste dostal z rádia k moderování pořadu Můj muž to dokáže?
„Byl konkurz a byl jsem ve velmi úzkém výběru. Pokud vím, tak nás moc nebylo a na kamerových zkouškách jsem asi zapůsobil a tu roli jsem dostal.“
Vaší moderátorskou kolegyní byla Adéla Gondíková. Jak jste si sedli?
„Hned na první zkoušku tehdy přinesl dvě láhve vína, které jsem jí daroval, tím se ledy prolomily (směje se). Myslím, že jsme si sedli dobře. Já k ní vzhlížím, ona udělala velkou kariéru a mohla by být i namyšlená, má na to právo a zkušenosti, ale ona taková není, je moc fajn, vtipná a báječná. Pro mě byla škola pozorovat ji a učit se.“
Moderoval jste v obleku, ve kterém do rádia chodit určitě nemusíte. Byla to pro vás velká změna?
„Myslím, že zrovna oblek u mě asi problém nebyl, já mám celkem zajímavou průpravu, pokud jde o kostýmy. Ještě než jsem se dostal do rádií a začal jsem kariéru moderátora, tak jsem si za studentských let přivydělával tím, že jsem byl v obchodních domech v Brně převlečený za bonbón. (rozesměje se) Nabízel jsem dětem nové bonbóny, aby je ochutnaly a aby jim je rodiče případně koupili. (směje se) Byl to hodně ulítlý a těžký kostým, nosit ho celý den bylo náročné, takže průpravu na kostýmy mám vážně poctivou.“
Spíš bych čekala, že jste si přivydělával jako model…
„Taková nabídka nikdy nepřišla. Ale popravdě, dřív jsem si trochu myslel, že by mě to bavilo. Ale teď už si říkám, že jsem tu dobu zmeškal, modelové bývají mladší.“ (směje se)
Uvidíme, co ještě přijde. Nicméně je o vás známo, že jste chtěl být původně komentátorem sportovních utkání. Je to pravda?
„Ano, chtěl. Kdysi jsem hrával fotbal, bavil mě hokej a líbilo by se mi zápasy komentovat. Dneska se sportu věnuju spíš už jen pasivně. Jak přišla rodina, tak se snažím věnovat co nejvíc dceři a na ty koníčky už moc času není. V televizi se ale na fotbal nebo hokej pořád rád podívám.“
Jak ještě vám rodičovství změnilo život?
„Od chvíle, co se dcera narodila, jezdím dvakrát víc opatrně, protože se chci za těmi mými holkami domů v pořádku vrátit.“
Má vás dcera omotaného kolem prstu, jak už to tak bývá?
„Od začátku. (směje se) Jsem obecně takový mírumilovný a hodný. Moje žena je také hodná, ale přece jenom je trochu víc od rány. Dokáže se věcně pohádat, to já jsem se třeba v životě nepohádal. Ale i když jsem jako rodič já ten benevolentnější, pořád to má nějaké mantinely.“
Jak tedy řešíte případné problémy?
„Potřebuju si to všechno hlavně vyříkat, protože nerad v sobě držím nějaké domněnky. Ale žádné hádání, to nemám rád, snažím se to řešit v klidu.“
Jak jste se s manželkou vůbec seznámili?
„Poprvé jsme se potkali na střední škole. Já jsem chodil na obchodní akademii v Brně a ve stejné budově byla i jazyková škola, kam chodila Péťa. Potkávali jsme ji s rukama ve školní jídelně a koukali na ni, jak je krásná. Byla o něco starší a moc se nám líbila. Tehdy, v těch šestnácti nebo sedmnácti letech, jsem se ji vůbec neodvážil oslovit. Až deset let poté jsem ji našel na sociální síti a už jsem se odvážil jí napsat. Slovo dalo slovo, potkali jsme se v Brně na Špilberku a dopadlo to tak, že jsme manželé a máme svoji krásnou dceru.“
Co další dítě? Plánujete pořídit Viktorce sourozence?
„Pokud se zadaří, tak bych se třeba ještě za toho kluka v budoucnu nezlobil. (směje se) Ale vážně, uvidíme, ještě jednomu dítěti bychom se určitě nebránili.“
I když jste říkal, že nemáte moc času. Co děláte, když máte volno?
„Nedávno jsme se s rodinou přestěhovali do domku se zahrádkou, kde se rád starám o náš trávník. To je můj velký koníček.“
Takže zahradničíte? Nejen to zjistíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 45.
