Michael Dymek alias Tomáš z filmu Páni kluci oslavil neuvěřitelné šedesátiny
Tomáš z filmu Páni kluci byl pěkný raubíř. A neposedné dítě byl i jeho představitel Michael Dymek, který před měsícem oslavil 60. narozeniny. Odmalička miloval pohyb, byl gymnasta, sportovec a atlet. Do čeho se pustil, to mu šlo. Herectví pak pověsil na hřebík a dal přednost tanci. Rok a půl před revolucí emigroval do Německa, kde pobýval v záchytném táboře. Aby se uživil, myl nádobí v restauraci nebo uklízel. Byla to pro něj největší škola života. Na tanec však nikdy nezanevřel a dodnes hraje v tanečním divadle.
Michael Dymek se narodil 4. září 1962 s Sokolově. K herectví se dostal úplnou náhodou. Chodil totiž do školy v Praze na Strossmayerově náměstí a byl zrovna v 6. gymnastické třídě, když k nim zamířila hledat talenty režisérka Věra Plívová-Šimková (88). „Tehdy s ní přišel tehdy ještě student a asistent režie Zdeněk Zelenka. Jen se tak od dveří rozhlédl po třídě a nevím z jakého důvodu jsem mu padl do oka právě já. Vytáhl mě za dveře, chvíli jsme si povídali a pozval mě na konkurz,“ vysvětlil Dymek, který pak úspěšně prošel sérií dalších konkurzů, až získal hlavní roli ve filmu Páni kluci. Nikdy o herectví nesnil a z role Tomáše nebyl až tak unešený. Prostě zahrál to, co se mu řeklo. Natáčení, jako on sám říká, úplně nepropadnul. „Jako dvanáctiletý kluk jsem měl jiné starosti než natáčení. Pamatuju si, že jsem třeba pro sebe objevil tresčí játra. Dával jsem si je snad denně v hospodě k večeři,“ říká dnes se smíchem herec, kterému ale role raubíře Tomáše sedla dokonale. Uměl ji ztvárnit opravdu věrně, ale dalo mu to i zabrat. Měl prý co dělat, aby ho nepraštila Iva Janžurová (81), která ho honila po nádraží s plácačkou na koberce. „Kdyby mě byla dostihla, tak by mě i praštila. Ta scéna tak dobře dopadla díky tomu, že se mě opravdu snažila praštit a já se opravdu snažil utéct,“ svěřil Michael.
Kola za honorář
Z Michaela se ze dne na den stala dětská hvězda. Snímek Páni kluci natáčel dva měsíce o prázdninách a tehdy dostal honorář 6 tisíc korun. „První honorář jsem utratil za kolo, tedy za dvě kola. Jedno pro mě a druhé jsem koupil bráchovi. A mamince jsem koupil motor do šicího stroje,“ svěřil herec, kterému se role začaly jen hrnout. Připomeňme filmy Leť, ptáku, leť!, Indiáni z Větrova nebo seriál Tajemství proutěného košíku. On si však slávu zrovna neužíval, spíš se za ni před kamarády styděl. „Nechtěl jsem nijak vynikat. A v Tajemství proutěného košíku mi barvili vlasy a natáčeli železnou kulmou. Občas mě s tímto krásným účesem přivezli do školy na odpoledku a to už nešlo přehlídnout. Bylo mi to nepříjemné, byl jsem v pubertě a snažil jsem se zapadnout,“ přiznal. I proto z něj byly možná učitelky ve škole nešťastné. Byl totiž živel. „Když jsme přišli do tělocvičny, tak já byl současně na šplhadle, na koze, na konci a učitelka měla ze mě psotník,“ směje se Dymek, který byl skvělým atletem a gymnastou. Více než po herectví tedy toužil po pohybu, ale zprvu to vypadal, že jeho kroky povedou úplně odlišnou cestou. „Rozhodl jsem se, že budu studovat na průmyslovce silnoproud,“ přiznal. Jenže to mu nevyšlo.
Konec kariéry - Nejen o tom čtěte v tištěné Aha! pro ženy číslo 44.