Loučení s Josefem Somrem (†88) - Léta se pral s nemocemi, zradily ho plíce!
Už je to více než týden, co představitel výpravčího Hubičky z Ostře sledovaných vlaků navždy odešel do hereckého nebe. I dnes však smrt Josefa Somra (†88) mnohé rozpláče. Byl to totiž nejen výjimečný herec, ale především pokorný a laskavý člověk, což bez mrknutí oka potvrzuje řada jeho kolegů. Pro jedinečného herce byl však odchod na druhý břeh vysvobozením. Už několik měsíců nevycházel z domova, a když už, jeho kroky směrovaly do špitálu. Posledních dvacet let ho potrápila slinivka, srdce i plíce, které se mu nakonec staly osudnými…
Josef Somr, který za svůj život ztvárnil přes 170 filmových postav, zemřel v neděli 16. října dopoledne v Sanatoriu Na Pleši, kde se léčí lidé s tuberkulózou a plicními chorobami. Informaci o úmrtí potvrdila jeho manželka Alena, ale důvod, proč byl Somr převezen do sanatoria, sdělil jeho synovec Pavel. Vlastní děti totiž herec neměl. „Strýčka tam převezli před pár dny, aby mu ulehčili dýchání,“ svěřil hercův synovec. Zdraví přitom Josefa Somra zlobilo už mnoho let. Kromě plic to bylo srdce nebo slinivka. Právě kvůli ní se herec už málem dostal na onen svět již před 20 lety. Tehdy ale zasáhla ruka boží, jak si to herec později vysvětlil. V roce 2002 odešel Josef Somr znechucen nekoncepčností Národního divadla do důchodu a celá situace mu přivodila takové stresy, že ho postihl akutní zánět slinivky. Není žádným tajemstvím, že právě tato choroba bývá často smrtelná. Nakročeno k tomu měl i samotný Somr. „Ta nemoc přišla náhle a byla důsledkem mého života. Já jsem totiž trošku zpustl,“ přiznával v jednom z rozhovorů samotný herec, který musel urychleně pod kudlu. „Musel jsem rychle podstoupit operaci, po které jsem zůstal asi tři týdny v agónii,“ svěřil s tím, že do nemocnice za ním tehdy přišel i jeho otec. A v něm se v té chvíli něco zlomilo. „Dodneška to vidím. Nade mnou byla bělovlasá hlava a já viděl pánaboha. A tatíček mi tenkrát řekl: Jožko, kam jdeš? Nikam nechoď! Ještě máš čas. A já tu větu cítil s takovým zvláštním návalem, jako by to byl skutečně pánbůh na nebi. A všecko jsem mu odpustil,“ přiznal Somr.
Složitý vztah
S otcem měl Somr přitom velmi komplikovaný vztah. Dětství prožil na Moravě a až do svých 14 let byl sám přesvědčen o tom, že bude kráčet právě šlépějích svého konzervativního a přísného otce. Ten se sice vyučil truhlářem, ale svůj profesní život strávil na dráze. I díky tomu mladý Josef uměl mnoho činností, které se u vlaků vykonávají. Jenže na gymnáziu zjistil, že nemá nadání na technické předměty, a dal si přihlášku na JAMU. Bylo to sice to nejlepší rozhodnutí pro něj i českou kulturu, ale pro rodiče rozhodně ne. Když pak syna viděli v první velké filmové roli, kterou byl prostopášný výpravčí Hubička v oscarových Ostře sledovaných vlacích, doma nastalo peklo. Scéna, kde razítkuje pozadí telegrafistky v podání Jitky Zelenohorské (75), rodiče vykolejila. „Můj otec ani matka to nepřenesli přes srdce. To víte, slovácký venkov,“ vysvětlil později Somr s nadhledem, tehdy mu to ale jedno rozhodně nebylo. „Otec přijel domů a cítil se tak uražený, tak ponížený, že málem zapomněl na to, že se nesmí fackovat. Bylo na něm vidět, že by mě nejraději zmlátil do bezvědomí,“ svěřil herec. Ani matka z toho rozhodně nebyla nadšená. „Mamička to proplakala. Byl to také první film v životě, který viděla. Brečela, protože jí všichni dali najevo, že takové zhůvěřilosti, jaké jsem ve filmu předváděl, se nedělají,“ vzpomínal. Menzelův film se ale zařadil do zlatého fondu československé kinematografie a Josef Somr šel od té doby z role do role. Naposledy se objevil na plátně v roce 2016 ve snímku Jak básníci čekají na zázrak. Dál hrát už nechtěl...
Cesty do špitálu - O těch čtěte v tíce v tištěném Aha! pro ženy číslo 43.
