Hana Vagnerová (39): Za svůj život jsem zodpovědná!
Vydala diář, kde o humorné povídky a vtipné kresby není nouze. Hana Vagnerová (39) na něm spolupracovala se svou kolegyní a kamarádkou Petrou Nesvačilovou (36), se kterou se zná téměř dvacet let. Hanka je zatím svobodná, ale šťastně zadaná. Jejím přítelem je fešný Francouz Nicolas, který pracuje v cestovním ruchu. Právě ve Francii se potkali. Do zahraničí ale Hanka jezdí často i pracovně, neboť si ji často vybírají zahraniční produkce. Chystá se založit rodinu? Jak se dostala k herectví a proč chtěla studovat matematiku?
Hanko, kdy začalo vaše přátelství s Petrou?
„To víme úplně přesně. To jsme hrály komparz ve filmu Marie Procházkové Žralok v hlavě. Posadili nás vedle sebe na lavičku. Já jsem byla v nějakém druháku na DAMU, Péťa možná v prváku na FAMU nebo se tam možná teprve chystala, a měly jsme si v záběru povídat. Tak jsme spolu začaly mluvit a trvá to vlastně dodnes. Paradoxní je, že nás Marie nakonec z toho filmu vystřihla.“ (rozesměje se)
Je to kamarádka, které se svěříte?
„Určitě, ano. A ona mně myslím taky.“
Byla jste tedy mezi prvními, komu řekla, že je těhotná?
„Já jsem to na ní, ještě než to prozradila, poznala. Díky tomu jsem asi byla jedna z prvních, kdo to věděl. A těším se! Vzhledem k tomu, že naše přátelství už prošlo opravdu velkými věcmi, věřím, že to miminko ho ještě víc utuží.“
Pomůžete, když bude třeba?
„Já myslím, že se s tím počítá.“ (směje se)
Vy sama ještě děti nemáte. Není těhotenství kamarádky »nakažlivé«, že byste se také už chtěla stát maminkou?
„Mám spoustu kamarádek, které už děti mají, a myslím si, že každá má svoje tempo a každá má svůj příběh.“ (usmívá se)
Vy ten svůj nyní prožíváte po boku francouzského přítele. Jak jste se poznali?
„Potkali jsme se ve Francii a poznali se přes kamarády. On surfuje, objel na paddleboardu Francii a točí si o tom dokumenty. Je to velký sportovec.“
Kvůli němu jste začala s francouzštinou?
„Ano, ale s tou se určitě ještě nedomluvím. Tou si tak maximálně objednám kafe, a to jsem to teď studovala měsíc a říkala si, to je zajímavý jazyk.“ (směje se)
Jak se tedy mezi sebou domlouváte?
„Anglicky a španělsky, protože jeho maminka je Španělka.“
Kromě těchto jazyků se domluvíte i italsky. Učíte se snadno?
„Řekla bych spíš, že jsem našla způsob, jak se je učit. Třeba s italštinou jsem začínala tak, že jsem docházela jednou týdně na hodiny. Ale měla jsem pocit úplně nulového progresu a zjistila jsem, že si musím udělat čas, do té země odjet a chodit tam třeba každý den aspoň tři týdny do školy. Pak mi to tam naskočí strašně rychle, najednou mluvím a nevím, jak se to stalo.“
Jazyky určitě využijete i u zahraničních produkcí, kde často hrajete…
„To ano, ale jenom na jazycích nezáleží. Je to náhoda, je to o lidech, které potkáte, je to samozřejmě i o zázemí. Třeba v Americe, je to hodně i o penězích. Tam třeba spím u kamarádů, všechno je drahé a ne všechno si můžu dovolit. Navíc může být problém i akcent. Já nemám moc hudební sluch, tak se mi hůř odbourává. Je to vždy kombinace různých aspektů, které způsobí, zda zahraničí uspějete, či ne.“
Když jste se ale hlásila na DAMU, podala jste si ještě další dvě přihlášky, a to na matematicko-fyzikální fakultu a vysokou ekonomickou školu. To máte takový velký záběr?
„Rodiče jsou oba dva matematici a fyzici, takže to mám asi po nich. (usmívá se) Ale co se týká herectví, tak z tátovy strany několik generací dozadu, byl prý nějaký herec.“ (směje se)
Proč nakonec vyhrálo DAMU a mnoho dalšího se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 42.
