Lucie Zedníčková (53): Jdu vždycky proti proudu!
Možná byste to do ní neřekli, ale Lucie Zedníčková (53) je žena činu. Herečkou chtěla být vždycky, i když měla záložní plán, kdyby to nevyšlo. Její život je jedna velká výzva. Svým snům a nápadům jde naproti, ať už se to týká stavby domu, vzniku divadelní společnosti nebo třeba dlouho odkládané operace. Svým dvěma dětem, Mikulášovi (25) a Amelii (18), které má s bývalým manželem producentem Vítkem Pokorným (57), do života zásadně nemluví, byť u nich jablko daleko od stromu nepadlo. Proč musela na operaci? Jak to má Lucie s muži? A proč nepomáhá svým dětem?
Lucie, po deseti letech jste se v létě odhodlala k operaci kvůli rozestoupeným svalům na břiše. Co vás k tomu vedlo?
„Mám dvě, dnes už velké, děti, které jsem oba rodila císařským řezem. U syna šlo o akutní záležitost, protože se mu tenkrát nechtělo ven, u dcery už byl porod »císařem« plánovaný, protože hrozilo to samé. Po těchto dvou porodech se mi, jak mi řekl můj spolužák z gymnázia, doktor Karel Urban z kliniky Esthé, rozestoupily břišní svaly. Vznikla diastáza, což znamená, že když zatnete svaly a děláte třeba sklapovačky, tak to všechno leze ven a je to dost nepříjemné.“
Operace byla nutná?
„Nevypadalo to hezky, a nedalo se to vycvičit. Snad na to existuje nějaká rehabilitace, specifické cviky, ale to je běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem. S Karlem jsme v kontaktu, znám také jeho ženu a vídáme se občas i mimo třídní srazy, tak jsem mu pokaždé říkala, že ten »pytel« na břiše už nechci. Podíval se na to a vzhledem k tomu, že tam hrozila kýla, byla abdominoplastika, jak se tomu zákroku oficiálně říká, vlastně kombinace estetického a zdravotního zákroku.“
Proč jste se ale rozhodovala deset let?
„Po té operaci jste měsíc úplně vyřazená z provozu, teprve pak to pomalinku můžete začít zatěžovat. Třeba u řízení, když zmačknete pedál, tak zatěžujete břišní svaly, to si člověk normálně ani neuvědomí. Takže tři týdny nemůžete řídit auto, ani moc chodit, máte stahovací pás, spíte na zádech. Musíte mít někoho, kdo vám nakoupí, uvaří, se vším pomůže. Já jsem až letos v srpnu věděla, že bych si na to mohla vyhradit čas.“
Kdo se tedy o vás po zákroku postaral?
„Moje děti. Byly strašně fajn. Staraly se o psy, štěňata, která skáčou – jsou to zlatí retrívři, takže jsou docela velcí. Samozřejmě po týdnu máte přečtenou knihovnu dvakrát, máte naspáno do foroty, tak jsem po týdnu už něco uvařila. Nesměla jsem jen sedět. Ale nějak jsme to zvládli.“
Nelitovala jste toho někdy?
„Vůbec, já jsem opravdu nadšená.“
Už jste se i pomalu vrátila k práci. Co vás v nejbližší době čeká?
„Dotočila jsem pro Českou televizi hrozně hezkou věc s režisérkou Lucií Bělohradskou. Pak mám nějaké seriály, a protože mám svoji vlastní divadelní společnost Zlom vaz, jezdíme na zájezdy s komedií Smích zakázán. Od února pak budeme zkoušet nové představení, které tedy jen produkuji, ale máme to skvěle obsazené – Honzu Šťastného, Jirku Hánu, Vlastu Žehrovou, Kamilu Špráchalovou atd. Premiéra bude na začátku března. Tak to teď dávám celé dohromady, obvolávám pořadatele a strašně mě to baví.“ (směje se)
Dlouho lenošit asi nevydržíte?
„Já jsem hrozně akční a hlavně jdu vždycky proti proudu. Za covidu, když měli všichni finanční polštáře, tak já jsem ten svůj vzala a udělala divadelní společnost. V té největší krizi jsme začali prodávat lístky na premiéru. Jsem blázen, i když na rozjezd potřebuju pokaždé déle času.“
Dceru jste taky v divadle obsadila?
„Dcera si chce jít úplně vlastní cestou, a tak ji nechávám, ať si tu cestu vyšlape. Studuje stejný gympl, jako jsem kdysi studovala já, akorát ho dělá v bilingvní sekci, ve francouzštině, což za mě nebylo. Pak chce jít na DAMU, stejně jako já.“
A co syn?
„Ten studuje jazzový klavír na vysoké škole, teď je na půl roku na Erasmu v Lisabonu.“
Před dvěma lety jste přestěhovala do domu za Prahu. To jste si taky vysnila? To a mnohem více se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 43.
