David Matásek (59): K doktorovi jsem se naučil chodit včas!
I letos je tváří kampaně »To nevočůráš!«, která je apelem na muže, aby chodili na preventivní prohlídky kvůli rakovině prostaty a varlat. K zapojení do Movemberu Davida Matáska (59) motivovala mimo jiné smutná událost v rodině. Ale hlavně si herec, známý například jako Kendy ze slavných Básníků či svérázný policista ze seriálu Polda, uvědomuje, jak je zdraví s přibývajícími lety důležité. V soukromí je člen činohry Národního divadla šťastně ženatý a má čtyři děti z různých vztahů. Rodině se, i přes velké pracovní vytížení, snaží věnovat na maximum. Co všechno na sebe David ještě prozradil?
Davide, co vás přimělo k zapojení do osvětové akce Movember? Byl to moment, kdy na rakovinu prostaty zemřel váš dědeček?
„S mým dědou je to už hodně stará událost, víc než pětadvacet let, ale samozřejmě to je jeden z důvodů, proč jsem do toho šel. Dalším je, že nikdo ve společnosti vlastně nepředpokládá, že muži jsou ohrožená skupina. U nich se tak nějak předpokládá, že to jsou ti silní, kteří nemají žádné problémy. Ale není to tak docela pravda! I když muži neradi přiznávají, že by mohli být nemocní a k doktorovi jdou, až když je opravdu hodně zle… Tahle kampaň je zaměřená právě na prevenci, a já si myslím, že by si to pánové měli konečně uvědomit a včas se o sebe postarat.“
I vy jste dřív prevenci trochu zanedbával?
„Když máte v rodinné anamnéze tohle onemocnění, tak vám každý doktor řekne, že jste rizikový pacient, že to tam geneticky máte a musí se to hlídat. Ale samozřejmě ani já se nijak nevyžívám v návštěvách lékaře. Taky jsem ten typ, který jde, až když je mu hodně blbě. Ale nemoc jako rakovina se musí pohlídat.“
Teď tedy chodíte na kontroly pravidelně…
„Člověku se stane pár epizodek se zdravím a uvědomí si, že je to nutné. A tak s přibývajícím věkem a pár dobrodružstvími, kterými jsem si prošel, vím, že to ani nijak nejde.“ (usmívá se)
Prozradíte, o co šlo?
„Měl jsem trombózu v noze. Doktor mi řekl »tak a teď už nevstávejte«, a já jsem mu začal říkat ty řeči »ježíš, ale já večer hraju«. Podíval se na mě a dodal: »Tak to by bylo možná to poslední, co byste udělal.« Tehdy jsem se zarazil, do té doby jsem si samozřejmě také myslel, že jsem nesmrtelný silný chlapák.“
Kdy jste trombózu prodělal?
„To mi ještě nebylo ani padesát. Najednou jsem si uvědomil, že člověk nemusí být vetchý stařeček, aby se dostavila taková věc, že to prostě může přijít, i když je relativně ještě při síle. A trombóza není žádná legrace. Takže od té doby jsem pacientem v trombocentru, a kdykoliv mám nějaké problémy, zrovna nedávno se mi v divadle něco takového přihodilo, tak tam hned jdu, protože mám pocit, že by to doktoři měli vědět a mít pod kontrolou. Naštěstí to vyloučili a šel jsem zase za jinými doktory, udělal jsem si takové kolečko a bylo to.“
Pojďme trochu odlehčit, i když u zdraví ještě zůstaneme. Vaším velkým koníčkem jsou motorky, jste na nich věkem už opatrnější?
„Tam je to trošku něco jiného. Samozřejmě nejsem žádný závodník, ale rychlost s tím tak nějak souvisí, to je to, proč to děláme. Nejde přepínat možnosti stroje, ani nelze ohrožovat sebe ani někoho jiného, ale je to zábava, když se jede rychle. Já jsem, myslím, nikdy nebyl riskantní jezdec, ale mám to rád.“
Co vám jízda na motorce dává?
„Právě to poznání, pak taky chuť si tu cestu užívat a samozřejmě sebepoznání. Když žijete celý rok komfortně, chodíte do práce, tak pak najednou se začnete zabývat takovými věcmi, jako jsou hlad, zima, kde koupit benzín, řešíte takové ty základní věci. To je náhodou dobré.“ (směje se)
Vaše rodina už taky motorky vyzkoušela?
„Samozřejmě. Mám dospělou dceru, ta jezdí na skútru a celá jejich rodina. Tam jsem myslím zasel seménko. (usmívá se) A moje žena taky jezdí na skútru.“
Když jsme u rodiny, máte čtyři děti s poměrně velkým věkovým rozdílem. Jaký jste byl táta s těmi staršími dětmi a jaký s těmi mladšími?
„Já jsem se snažil a snažím dětem hodně věnovat. Máme rádi přírodu, kam často chodíme, taky si můžeme u toho hodně povídat, to si myslím, že je fajn. S první dcerou jsem byl akorát ambiciózní rodič, který chtěl, aby navštěvovala všechny kroužky světa. Tahle ambice mě už opustila a teď jsem rád, když si to děti najdou samy.“
Dívají se na filmy, ve kterých hrajete? Třeba na Básníky?
„Já ani nevím, jestli to viděli. Oni mají svoje filmy a jsem rád, že mají docela vysoké nároky na to, na co se dívají. Ten nejmladší teď objevil staré Krotitele duchů. To jsem moc rád, protože to je krásný a kultovní film. Nutit ho, aby se díval na mě, to asi dělat nebudu.“ (směje se)
Měl některý z vašich potomků ambice jít vaší cestou? Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 48.
