Jitka Čvančarová oslaví 44. narozeniny - Před pěti lety prošla těžkým obdobím...
Silná, statečná ženská, co se nikdy nevzdává. Taková je Jitka Čvančarová, která 23. března oslaví 44. narozeniny. V těchto dnech opět vzbudila pozornost na předávání cen Český lev obří modrou róbou, kterou si už vloni oblékla na filmový festival do Varů a schytala za ni palbu kritiky. Jako jedna z mála slavných žen se nestyděla ji vynést znovu a z negativních ohlasů si nic nedělá. Pro ni jsou to totiž malichernosti. Herečka si před pěti lety prošla nejtěžším obdobím ve svém životě. Přišla o dítě a starala se o vážně nemocnou maminku do jejích posledních chvil.
Čvančarová patří mezi oblíbené herečky a nouzi o práci rozhodně nemá. Nyní natáčí druhou řadu oblíbeného »primáckého« seriálu Černé vdovy, společně s Janou Plodkovou (40) a Lucií Siposovou (41). V první sérii dámy sprovodily ze světa své manžely a nyní se pustí do nelegálního podnikání, přičemž Johana v podání Jitky bude i nyní mozkem celé party. Ve skutečném životě je však Čvančarová zcela odlišná od své postavy. Ráda pomáhá, už léta je jednou z tváří Dětského fondu Unicef a patronkou organizace Debra, která se snaží ulehčit život pacientům s nemocí motýlích křídel. Pomoc trpícím je pro ni spolu s rodinou na prvním místě, tak ji to koneckonců učila i její maminka…
Vážná nemoc
Jitka s maminkou si byly velmi blízké. Právě máma ji vychovala tak, že jí přišlo vždy přirozené pomoct, když to někdo potřeboval. „Moje maminka dělala dozor nad Ústavy sociální péče, takže mě už jako malou brala s sebou. Ona obcházela technický stav budov a já jsem si povídala se seniory nebo s handicapovanými dětmi, takže ve mně vypěstovali silné sociální cítění. Pomáhat beru jako automatickou přirozenou věc. Pomáhat se prostě musí,“ svěřila herečka před lety v rozhovoru pro Aha! pro ženy. Podle ní lze všechno řešit, jen se člověk nesmí bát. Jediné, čím vždy trpěla, byl strach o své milované. Ten v ní zakořenil po smrti táty. „Strach o mé nejbližší byl jediný, který mě popadal. A táta byl jediný, o kterého jsem se nikdy nebála, a přesto odešel brzy, tragickou smrtí, zabil ho elektrický proud,“ přiznala herečka. Tatínek jí zemřel brzy a zůstala jí jen máma, která však dlouhých šestnáct let bojovala s vážnou nemocí krve. Poslední rok jejího života přešla nemoc v akutní leukemii. Jitka však ani na minutu nezaváhala a svoji mámu si vzala k sobě. Bydlí s rodinou v lese, takže jí mohla poskytnout nejen péči, lásku, ale i klid, který potřebovala. „Žádný hospic nepřicházel v úvahu. Jiná varianta u mě nebyla, než že bude maminka doma. My jsme takto dochovali doma babičku, maminčinu maminku, takže pro mě to bylo automatické,“ přiznala Čvančarová. Péče o nemocnou matku velmi náročná, Jitka se musela dokonce lékařsky dovzdělat, aby se o ni mohla plnohodnotně starat. „Ke konci maminka vážila sice pouhých pár desítek kilo, ale každý, kdo má zkušenost s ležícím člověkem, ví, jak těžké je manipulovat s bezvládným tělem. Navíc trpěla velkými bolestmi, dusila se,“ přiznala se slzami v očích herečka. Aby jí od bolesti ulevila, naučila se injekčně podávat léky, zavádět kanyly a pracovat s kyslíkem. Jen měla stále obrovský strach z toho, aby mámě medikamenty nevzaly vnímání a myšlenky. „Konzultovala jsem to s lékaři. Nastudovala jsem si, jak to vypadá, když tělo odchází, jak odchází ledviny, žaludek, jak člověk reaguje navenek,“ vysvětlila herečka, která s mámou pracovala i duchovně, aby odešla smířená. A to se povedlo. „Moc mi moje maminka chybí, ale nakonec to byl happy end. Kdo to prožil, porozumí mi. Maminka mi dodýchala v náruči,“ svěřila.
V kom měla velkou oporu? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 11.
