Vendula Pizingerová (49) si užívá mateřství, ale zároveň něco postrádá...
Přesně před rokem v tomto čase oznámila, že čeká miminko. Dnes je malému Josífkovi sedm měsíců a Vendula Pizingerová (49) září štěstím. Zároveň se však u ní vynořily obavy ze selhání. V životě si totiž Vendula nepřeje nic víc než být dobrou matkou všem svým dětem. Touží po tom, aby na ni její potomci vzpomínali s láskou, přesně tak, jako ona na svoji maminku, která už není na tomto světě. Vendule se po mámě stýská… Kolikrát by potřebovala nejen poradit, ale chybí jí také citové ukotvení a bezpečí.
Vendula se již sedm měsíců sžívá se svým synem Josífkem, kterého má se svým třetím manželem Josefem Pizingerem (32). Nyní se rozpovídala o tom, jak to u nich doma chodí a jak celé mateřství zvládá. Její malé štěstí jí dává pořádně zabrat! „Netušila jsem, že malý Josef bude tak velice aktivním dítětem. Protože ty první dvě děti byly opravdu hodný a spaly,“ přiznala. Myslela si, že po dvou dětech už ví, do čeho jde. Těšila se, že si to všechno opět po patnácti letech prožije. Jenže její třetí ratolest je úplně jiná, než byla Klárka (†4) a Kuba (16), jejichž otcem je hudební skladatel Karel Svoboda (†68). Malý Josífek je velmi vnímavé dítě a moc toho nenaspí. Vendula měla už svůj klid a nyní se narozením syna všechno od základů změnilo. Ona ale nehází flintu do žita a doufá, že se to brzy změní. „Je jedno, kolik vám je. Jestli je vám dvacet, třicet nebo padesát. Když vstáváte v noci každou hodinu, tak vás to poznamená,“ přiznala s tím, že někdy nevyspalá ani neví, co se kolem ní děje. „Dneska ráno manžel odcházel do práce s tak širokým úsměvem a já jsem tam někde nad kastrolem stála a on říká: Ještě rok a půl, a to se zlepší! Jen jsem si pomyslela, pane bože, snad to přežiju,“ svěřila v rozhovoru pro internetový pořad Face 2 face.
Šance na změnu
Přes to všechno si Vendula uvědomuje, že být matkou je to nejvzácnější a zároveň nejkřehčejší v životě. Mateřství pro ni znamená ještě mnohem více, chce si užít se svým třetím dítětem úplně lepší chvíle než s Klárkou a Kubou, které byly poznamenány tragickými událostmi… „Je to krásné se od toho malého dítěte znovu učit. A je to dar, když na druhou stranu můžete zase vy učit toho malého človíčka a třeba máte i šanci něco změnit,“ řekla Pizingerová a dodala: „Klárka byla už od roka a půl nemocná, a tak jsme hodně času trávili po nemocnicích. A když bylo Kubovi rok a půl, tak mu zemřel otec. To dětství u obou probíhalo nestandardně. Teď u toho třetího věřím, že se budu těšit z té obyčejnosti a normálnosti.“ Po ničem jiném než »normálním« štěstí a radosti Vendula netouží. A možná právě proto se u ní vynořily obavy, aby zvládla svoji mateřskou roli. „Rada bych byla dobrou matkou všem svým dětem. Aby na mě vzpomínaly s láskou,“ přeje si. Uvědomuje si, jak jsou děti bezbranné a jak na ni spoléhají, a právě ona je tou, která je pro ně nenahraditelná. Tak jako byla pro ni její matka. Ta před několika lety zemřela a Vendule její přítomnost schází každý den. „Po mojí mámě se mi stýská, i když jsem velká! Tak bych jí kolikrát potřebovala cokoli říct! Chybí mi to citové ukotvení a bezpečí,“ přiznala. Vendula by byla ráda, kdyby to její děti měly stejně, jako to ona měla se svojí maminkou. Touží po tom je celý život bezmezně chránit. „Když byl Kubík malý, visel na mě očima a podvědomě na mě spoléhal. Teď se to obrátilo, když mě vidí, má oči v sloup, ale z toho vyroste! Jsem i matkou Klárky, a to mě pořád hřeje a ukazuje cestu. A jako máma Josefa, který mě nenechá vyspat a drží ve střehu, můžu říct, že je to obrovské štěstí všechno. Můžu chránit jeho bezbrannost. Je to nenahraditelný pocit být mámou,“ přiznala s tím, že se bude nejen ona, ale i její manžel Josef snažit vždycky dělat všechno, jak to nejlíp dovedou. „Máma a táta jsou prostě jistota a bezpečí…“ tvrdí.
Vztah s tchyní? O tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 20.