Veterinář ze Slunečné Martin Sitta (52): Na skalách se bojím pořád!
Už jako kluk lezl rád na skály a díval se na svět z výšky. A to mu vydrželo dodnes! Martin Sitta (52), alias veterinář Martin Kabát ze seriálu Slunečná, bere do Českého ráje, tedy do kraje, který je pro něj srdcovou záležitostí, i své čtyři děti. Nejstaršího Martina (27), Elišku (19) a Anežku (13), jež má ze svých dvou předchozích manželství. Nejmladšího Matouše (5,5) porodila jeho současná partnerka Lucie. Co svěřil herec o rodině a proč začal plést?
Martine, vzhledem k vašemu příjmení, máte původ v cizině?
„Jeden mám v Bělorusku přes dědečka. A od tatínka a babičky, která je z Německa, mám druhý původ. Babička bydlela tady, kousek za Mnichovým Hradištěm. Často jsem k ní jezdil, ale navštěvovali jsme i příbuzné ve východním Německu. Jako malého mě hodně hlídala, a když jsem měl jít do školky, první rok mě nevzali, protože jsem neuměl pořádně česky. Babička sice uměla, ale mluvila na mě jen německy.“
A jak jste na tom s němčinou dnes, vydržela vám?
„Ne, vůbec. Já jsem ji na škole neměl, učil jsem se ruštinu a na gymplu pak angličtinu.“
Zmínil jste okolí Mnichova Hradiště, což je vstupní brána do Českého ráje. Jaké jste tam prožil dětství?
„Já jsem měl nádherné dětství. Měli jsme partičku s mými bratranci a mojí sestrou a neustále jsme podnikali výpravy. Pamatuju, že jsme museli být vždycky ve dvanáct doma na oběd a to byl mazec, protože jsme vycházeli v osm ráno a šli jsme třeba na Kost zkoumat různé věci. A když jsme dělali výpravu na Trosky, což je deset kilometrů tam a deset zpátky, měli jsme co dělat, abychom to stihli. Je to ale nádhera, prostě Český ráj.“
Vracíte se sem i teď s rodinou?
„Samozřejmě, i když nepravidelně. Úplně nejvíc na Hruboskalsko. S nejstarším synem Marťou jsme také podnikli Zlatou stezku Českého ráje, která se jde buď z Mnichova Hradiště do Jičína, nebo z Jičína zpět do Mnichova Hradiště. Je dlouhá 99 kilometrů a dá se zvládnout za tři dny. Všechny moje děti si tenhle kraj zamilovaly. Máme tam oddílovou horolezeckou chatu, na kterou jezdím od malička, a děti ji tedy znají a mají k tomu místu obrovský vztah.“
Znamená to, že svého velkého koníčka, lezení po skalách, si nesete odtud…
„Samozřejmě. V Českém ráji vše začalo a zůstalo mi to. (směje se) Byl jsem v horolezeckém oddílu a dokonce jsme našli v archivu starých vrcholových knížek: Martin Sitta, dvanáct let, prašivka, zelenáč… Bylo to srandovní. Děti to nadšení mají po mně a jsem rád, že jim člověk něco předá.“
Nemáte někdy na skalách strach?
„Já se bojím pořád. Dokonce jsem měl i pád. Ale na skály beru všechny svoje děti, včetně toho nejmenšího.“
Partnerku taky?
„Ne, to ne. Maminky s námi nejezdí. (směje se) Tam jsme tatínkové, naše děti a naši kamarádi.“ (směje se)
Máte čtyři děti, jak si to užíváte?
„Je to nádherný. Pakliže to klapne, děti vás mají rády… Vždy jim říkám, hlavně, aby se měly rády mezi sebou, protože jednou nikoho jiného mít nebudou. A moje děti se mají rády všechny mezi sebou, stýkají se, volají si. To je největší výhra a zároveň je mít slušně vychované. Mám ze všech mých dětí obrovskou radost. Není to jen zásluha moje, ale všech třech mých holek, jejich maminek.“
Povíte, jak jste seznámil s nynější partnerkou Lucií? O tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 20.