Malvína Pachlová (30) o své obrovské vášni, rodině i lásce, která přišla nečekaně...
Mezi českými herečkami je možná jediná, která kouří dýmky. Však také doma už jich má pěknou sbírku. Malvína Pachlová (30), kterou proslavila role barmanky Šárky z Ulice, a která nyní hraje v seriálu Sestřičky Modrý kód postavu Elišky, je velmi akční žena. Kromě svých mnoha koníčků ráda hlídá děti rodině i přátelům. Sama herečka děti zatím nemá, ale už téměř rok je zamilovaná do kolegy z mladoboleslavského divadla, herce a režiséra, Milana Ligače (29). Co na sebe Malvína všechno prozradila?
Malvíno, ještě pořád kouříte dýmky
„Ano!“ (směje se)
To není u žen úplně běžné, kdo vás k tomu přivedl?
„Vzniklo to v rodině a vlastně je to vzpomínka z dětství, kterou mám hrozně ráda. Táta kouří fajfku a oba mí bratři taky. Pamatuju si tu vůni, táta nikdy nekouřil doma, ale na balkóně a mně to hrozně vonělo. Vždycky to bylo takové to: Jé, táta je doma! Nekouřil denně, ale jednou za čas a já to mám stejně. Je to takový rituál. Když je čas a nálada, tak si strašně ráda tu dýmku nacpu. Člověk ale musí počítat s tím, že to trvá dlouho, než si dýmku nacpe, než se rozhoří, než ji vykouříte, ale je to příjemný relax. Jako když si dá někdo skleničku vína. Když mi dá někdo fajfku nebo tabák k narozeninám, tak mám většinou radost. Doma jich mám už asi třicet.“
Kdy jste dýmku ochutnala poprvé?
„Bylo mi asi osmnáct. Nikdy jsem nekouřila cigarety a říkala jsem si, tohle je zajímavé. Ta fajfka se nešlukuje a je to pro mě i víc sváteční. Někdy si zakouřím fajfku s blízkými nebo kamarády nebo si dopřeju ten rituál sama a čtu si u toho třeba knížku.“
Váš partner fajfce už také propadl?
„Míla je nekuřák, ale jednu fajfku jsem mu teď nedávno koupila, tak si ji párkrát dal, ale jen se mnou, příležitostně. Samotného by ho to asi nenapadlo. Ale uvidíme.“ (směje se)
Prozradíte, jak jste se vy dva dali dohromady?
„My jsme spolu v angažmá v divadle v Mladé Boleslavi, takže to bylo jednoduché. Znali jsme se ale dlouho. A vlastně ani nevím, jak se to stalo, že jsme se dali dohromady.“
Jste hodně společenský veselý člověk, seznamujete se snadno?
„Mám pocit, že vždycky si to nějak najde cestu. S Mílou to bylo překvapivé, protože mě to vlastně ani nenapadlo, že bychom se dali dohromady. A s Juanem (bývalý přítel, původem z Kolumbie – pozn. red.) předtím to bylo zase jiné. Já jsem ráda v kolektivu, baví mě povídat si s lidmi, věci sdílet a probírat, kdo jak co zažívá, takže jsem opravdu společenská, a jestli během toho pak něco přeskočí, tak je to věc až druhá. Nemám to tak, že hledám vztah, abych si zalepila třeba bolavé srdíčko, to vůbec. Co má být, bude, a když se to potká, tak je to skvělé.“
A čím vás zaujal?
(rozesměje se) „To vlastně ani nevím. Je to určitě, že máme podobný smysl pro humor, že si rozumíme, že umíme spolu nad něčím diskutovat, to tam určitě hraje roli.“
Oba jste manuálně zruční a rádi něco tvoříte, vyrábíte…
„To ano, ale projevilo se to až později. Chtěli jsme nějaký konkrétní stůl a Míla říkal, že je strašně drahý a že ho tedy zkusí vyrobit. Já jsem mu pomáhala brousit prkna a jiné podobné práce, které může dělat ženská, a opravdu nás to bavilo.“
Více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 19.