Bořek Slezáček (53): Není to se mnou jednoduché!
Před víc než deseti lety se Bořek Slezáček (53) rozhodl udělat tlustou čáru za svým bouřlivým životem. Popral se se závislostí na alkoholu. Pomoc našel také u své partnerky Žanety, se kterou má dva syny, Kolju (11) a Andyho (8). Právě rodina a práce je pro herce a zpěváka obrovským hnacím motorem. Naposledy jste Bořka mohli vídat v sedmé řadě show Tvoje tvář má známý hlas. Proč začal držet dietu? A co prozradil o své ženě?
Máte za sebou účinkování v pořadu Tvoje tvář má známý hlas. Naučit se týdně novou písničku, často i náročnou choreografii, ztotožnit se s dotyčným interpretem, vystupovat v masce, co z toho bylo nejhorší?
„Jednoznačně tanec. Já taneční vzdělání vždycky flákal, bohužel, a dokonce jsem ani nechodil do tanečních. Nicméně z muzikálových projektů mám alespoň nějakou průpravu. I když jsem už o rozum připravil nejednoho choreografa.“
Co vám na vaše vystoupení říkaly doma žena a děti?
„Má žena a starší syn jsou vášniví konzumenti těchto estrád, takže koukali a fandili mi. Mladší Andy je z jiného těsta a tyhle kratochvíle jsou mu upřímně jedno. Pokud to není na youtube a nejezdí se tam na skejtu, nebo se tam nehraje fotbal, nezajímá ho to. Táta netáta.“
Muži to obvykle nedávají najevo, ale dokáže vás něco hodně dojmout?
„Jak kteří muži. Znám spoustu plaček. A patřím mezi ně. Dojímám se snadno a rád. Jen mne moc nebaví, když se někdo dojímá sám nad sebou. Mnohé herečky jsou v tom oboru extratřída. Jsou písně, skladby a filmy, které probrečím, i kdybych je viděl nebo slyšel posté. V tomto směru je největší peklo Hačiko, příběh psa s Richardem Gerem. Ten tam není až tak podstatný. Podstatné je, že je to tak strašně smutný a dojemný příběh, že musím před sebou mít celý karton kapesníků, a i tak mám pak týden zánět spojivek.“
O vaší ženě se toho moc neví, prozradíte, jak jste se seznámili?
„Je to tak, neví. A tento stav Žanetce maximálně vyhovuje. Rád bych vám řekl, že jsme se seznámili, když jsem ji zachraňoval z hořícího domu, ale není to tak. Měla kancelář vedle mého studia na Strahově. A dole pod námi byl takový bufítek a tam jsme se potkávali. Nicméně než byla ruka v rukávě, pár let to trvalo. A spolu jsme, já nevím, nepíšu si to. Ale věky, snad tak třináct, čtrnáct let. Ale měl jsem asi říct, že to vím přesně a ke každému výročí jedeme dovádět do Benátek, že?“
Čím vás tehdy zaujala?
„Byla hezká a pořád se usmívala. A pořád je hezká a pořád se usmívá. Za ta léta vyplavaly na povrch i další pozitivní vlastnosti. Samozřejmě i jedna špatná. Je hašteřivá. Ale jsem o dost větší.“
Měl jste obecně na ženy v životě štěstí?
„Někdy štěstí, někdy smůlu. Jako se vším. Spíš bych řekl, že pro některé mé partnerky jsem byl já dost Černý Petr. Nebylo to se mnou jednoduché. A není dodnes, i když už čas dost obrousil hrany. Na všechno ale musí být dva.“
Jak to měl před pár lety s alkoholem? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 49.