Zlata Adamovská (61) o rodině a nesnázích v začátcích kariéry...
Posměšky a pošklebování ji posouvaly dál. Zlata Adamovská (61) o svůj velký sen stát se herečkou musela bojovat. A nejen to. Prát se musela i za svoje jméno, které jí dal její tatínek a o kterém byla přesvědčena, že je výjimečné. Jenže z okolí často přicházely rány, kterým musela vzdorovat. Populární herečka vůbec poprvé promluvila o detailech ze svého dětství a o tom, kdo ji podporoval ve své strastiplné cestě až na vrchol. Zároveň přiznala starosti se zdravím svým i svého muže Petra Štěpánka (72).
Soucitné pohledy
Zatímco co ostatní kamarádky se chtěly stát prodavačkami nebo doktorkami, Adamovská u nich na vesnici prohlašovala, že z ní bude herečka. „Bylo to troufalé. Samozřejmě jsem za to byla odměněna soucitnými pohledy lidí, kteří si o tom mysleli své,“ prozradila. Jenže ani to ji neodradilo. Právě naopak ji to opět jen posílilo. Toužila všem dokázat, že to zvládne a že z ní jednou bude slavná herečka. Když se dostala na konzervatoř, nakročila tou správnou nohou za svým cílem. „Paradoxně mně možná ti lidé, co mi nevěřili, pomohli, protože já jsem si řekla, že jim ještě ukážu, a že mně se nikdo smát nebude. A dokázala jsem to,“ řekla s hrdostí. Vůbec první, i když amatérsky snímek s Adamovskou natočil její táta. „Byl nadšený fotoamatér a měl i videokameru a stavěl mě pořád před ni, abych něco předváděla. Dokonce se mnou natočil takový amatérský film. Doma to sestříhal a mám to přepsaný na cédéčku. Já jsem s ním zažila i vyvolávání fotek. Společně jsme je vyvolávaly v koupelně a věšeli na šňůru. S tátou jsem opravdu zažila první krůčky k filmu a divadlu,“ vysvětlila. To s maminkou to Adamovská tak snadné neměla. Ona z toho, že její dcera chce být herečka, nadšená nebyla. „Maminka nechtěla, abych hrála. Chtěla, abych dělala něco pořádného a přihlásila se na oděvní průmyslovku. Celkem mi to totiž šlo. Pletla jsem svetry s norským vzorem a dodnes mám schovaný šicí stroj. Teď se mi hodil, šila jsem na něm roušky,“ přiznala Adamovská. Její máma dokonce ani nehořela nadšením, když svoji dceru viděla později v televizi nebo v divadle. „Táta měl zaškrtané všechny inscenace se mnou, které dávali v televizi, aby něco nepropásnul. I v divadle věděl, kdy, co hraju. Vždycky mi říkal, že jsem byla nejlepší. Byl to můj největší fanoušek, ačkoliv jsem věděla, že mnohokrát nemá pravdu. To maminka ne, ta to nevyhledávala,“ svěřila Zlata, která talent zdědila zřejmě po tátovi. Pracoval sice jako cukrář, ale divadlo miloval. Maminka Adamovské pracovala jako prodavačka obuvi a později dělala v kanceláři.
Těžké začátky
Po obou rodičích herečka jednoznačně prý zdědila dvě věci. Tou první je smysl pro humor a druhou je chuť k jídlu. Táta totiž pracoval jako cukrář, a tak prý u nich byly sladké i kliky od dveří. Původně se sice měl vyučit sedlářem, ale tam měli prý zavřeno. „Když jednou šel se svým otcem po Vodičkově ulici, viděli, že v cukrárně hledají učně. A tak se z táty stal cukrář,“ vysvětlila herečka. Svoji dávku cukru si už vybrala, a dokonce už nepeče ani vánoční cukroví. A ani ho nejí. Když už tak dává přednost slanému. „Já si už svoje odjedla,“ směje se. I když tátovi chodila koukat pod ruce, jak tvoří dorty a různé cukrovinky, nic se prý od něj nenaučila. „Nebylo potřeba. Když byla nějaká událost, všechno pekl táta. Já byla tehdy ochutnávat. Měl takový pytlík s krémem a já jsem ochutnávala, jestli je dobrý,“ přiznala. Přestože měla sladké dětství, když jí bylo pouhých sedmnáct, odstěhovala se z domu. Pocítila, že musí vyklidit pole. „Bydlela jsem ve třípokojovém panelákovém bytě se svými rodiči, svým bratrem, jeho ženou a jejich dvěma malými dětmi. Sbalila jsem si tedy jednoho dne kufry a odešla bydlet ke svému klukovi,“ vysvětlila. Jenže to jí dlouho nevydrželo a rozhodla se, že se postaví na vlastní nohy. I když začátky byly těžké. „Ve svém prvním bytě čtvrté kategorie jsem topila briketami, o záchod na chodbě jsme se střídaly se sousedkou,“ přiznala. Nikdy se však nevzdala a šla si za svým. Již během studia na konzervatoři dostala první televizní i filmové role a roličky. Výrazně na sebe upozornila jako Naďa ve filmu Mladý muž a bílá velryba a zahrála si po boku velkých herců jako Jana Brejchová (80) či Eduard Cupák (†64). Pak už její kariéra stoupala nahoru. Ani s odstupem času nelituje, že se vydala touto cestou. „Jsem ráda, že se jako herečka můžu skrze své roli dojímat. Možná se budete divit, ale já jsem dojímací typ. Brečím často při sledování filmu, nebo když se probírám starými fotografiemi. A když můžu já dojímat diváky, to mi dělá vyloženě dobře,“ přiznala Adamovská.