Nejslavnější »četník« Louis de Funès (†68): Na úspěch čekal do padesátky!
Louis de Funès (+68) dlouho čekal, až si ho publikum všimne. Přestože byl velmi netrpělivý, čelil trpělivě všem překážkám na cestě za slávou. Záviděl svým úspěšnějším kolegům, než dostal první velkou roli. Snad i proto byl mužem rozporuplných vlastností. Na jedné straně popudlivý morous a skrblík, na druhé milý a obětavý muž. Jeho soukromí je zahaleno spoustou tajemství, nikdy neplnil stránky bulváru. Miloval publikum, slávu a luxus, ale také svou rodinu, klid a zázemí.
Bylo sotva pár dní po začátku první světové války, 31. července 1914, když se na pařížském předměstí Courbevoie narodil Louis Germain David de Funès de Galarza, nejmladší ze tří dětí španělských přistěhovalců. Měl sestru Marii a bratra Charlese, který padl ve druhé světové válce. Otec Carlos byl neúspěšný právník, který ve Francii obchodoval s klenoty, matka Leonor byla známá svými hysterickými výstupy kvůli sebemenší maličkosti. Pocházela ze zchudlého šlechtického rodu. Rodina žila ve skromných poměrech. Pro Luise byla prvním vzorem pro jeho herecký rejstřík.
Známý průšvihář
Ve škole to chlapce příliš nebavilo, raději se pitvořil. Na dvorku předváděl rodičům i kamarádům kameloty nebo prodavače ryb. „Hrál jsem komedie před svým publikem…,“ vyjádřil se Funès později. „Myslím, že zájmy, které jsme projevili v raném dětství, nás poznamenají na celý život. Jsou dobré. Můžeme je ztratit, ale ony se znovu vrátí.“ Dostal se na lyceum, avšak studium bylo pro něj utrpením. Na přísně vedeném internátu potají plakal a bouřil se – dělal ze sebe šaška. Bavilo ho jen kreslení a hra na klavír. Naučil se dobře anglicky a ovládal španělštinu. Na střední škole si Louis také poprvé vyzkoušel opravdové divadlo, se spolužáky nacvičili představení k výročí školy. Nebyl ale studijní typ, tak se přihlásil do učení na kožešníka. Jenže práce byla příliš jednotvárná, tak vymýšlel ptákoviny. Střílel na kanárka svého mistra tak dlouho, až spadl z bidýlka, a učeň vyletěl na dlažbu. Pak dostal otec nápad – chlapec se stane fotografem. Idea vydržela jen do doby, dokud v šuplíku ateliéru nevybuchla petarda. Podobně si vedl i v dalších zaměstnáních. Jako aranžér postavil do výlohy tak vysokou pyramidu z parfémů, že se zřítila a Funès se pak nemohl zbavit odéru z rozlitých flakonů. Štěstí zkoušel také jako kreslič, účetní, prodavač. Jediné, co ho lákalo, bylo umění. Být hercem si při svém vzrůstu netroufal. Kvůli výšce 164 cm a váze 55 kg ho nevzali ani na vojnu.
Komik za pianem
Louis se v roce 1936 oženil s Germaine Carroyerovou (+96) a o rok později se jim narodil syn Daniel (+79). Funès se vrhl na to, co mu šlo nejlépe – vydělával si jako barový pianista. Bral to jako tvrdou životní školu. A protože zjistil, že se publikum směje, když náhodou udělal nějakou grimasu, šklebil se záměrně. Krátce navštěvoval herecké kurzy, kde se seznámil s lidmi, kteří mu později pomohli v kariéře. Manželství s Germaine skřípalo a po šesti letech se rozvedli. Mezitím ovšem Louis potkal svoji osudovou lásku, Jeanne Barthelémy de Maupassantovou (+101), praneteř spisovatele Guy de Maupassanta (+42). Obdivovala Funèse, zamilovala se a v roce 1943 se vzali. Narodili se jim synové Patrick (75), který se stal lékařem, a Oliver (70), který si s otcem zahrál v několika filmech a stal se pilotem. Jeanne byla Louisovou nejlepší přítelkyní a také spolupracovnicí. Povzbuzovala ho, aby hrál divadlo. „To, čím jsem se stal, je dílo mé ženy,“ vyjádřil se slavný komik. První roličku získal v roce 1944 a na filmovém plátně se objevil o rok později. „Mé role tehdy spočívaly v tom, že otevřu a zase zavřu dveře,“ říkával. Trvalo to téměř dvacet let a asi stovku filmů, než svět pochopil, že Funès má ohromný talent.
Kdy konečně dosáhl úspěchu? To a mnohem více se dozvíte v tištěném Aha! pro žen číslo 46.