Jiří Krampol (81): Hanka je má osudová láska... a teď už je dobrá!
Když Bůh rozdával talent, k Jiřímu Krampolovi (81) byl štědrý. Je vyhledávaným hercem, bavičem a vypravěčem, uplatnil se v dabingu, kde jeho hlasem promlouvá například Jean-Paul Belmondo (86). Málokdo ale ví, že jako dítě byl v polepšovně. I když o tom dnes vypráví s úsměvem, tehdy to prý taková legrace nebyla. Ženy se mu líbily odjakživa. Má za sebou tři manželství, se současnou ženou Hanou (58), žijí už sedmadvacet let. Považuje ji za svoji osudovou lásku, i přesto, že mu v poslední době připravila spoustu starostí. Z psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích, kde se léčila ze svých závislostí, byla propuštěna 8. listopadu, rozhovor s jejím mužem vznikl jen pár dní před tím. Jak Jiří prožíval poslední náročné měsíce?
Sbíral jste něco jako kluk?
„V mládí jsem sbíral obaly od žiletek a známky, jako dospělý pak nože, vzduchové pistole a hodinky. Když nás ale doma vykradli, tak mě to sbírání přestalo bavit, protože sbírky už byly narušené a nemělo to cenu. Měl jsem například americký útočný nůž z druhé světové války MG 1, těch bylo vyrobeno asi pět tisíc kusů pro celou Ameriku. To byl nůž za sto padesát tisíc. Vzduchové pistole jsem měl třeba i takové, které ani nestřílely, ale byly dokonale zachovalé.“
A co holky? Měl jste v mládí nějaký dobrý fígl, jak dívku sbalit?
„Na Žižkově, to víme každý z nás, i když jsme už staří, se musíme pořád vytahovat. Tak jsme se pořád vytahovali, vším, co bylo. Já botami, měl jsem dvoje »maďarky« (těžké kožené polobotky na vysokých podrážkách – pozn. red.), které jsem tehdy vyměnil s jedním klukem za pistoli. Ty boty mi byly o dvě čísla menší a vždycky, když jsme šli za holkami, tak jsem si je vzal. Udělal jsem deset kroků a pak jsem omdlel bolestí. Dal jsem je do tašky a vzal jsem si normální boty. Ale abych byl frajer, tak jsem byl schopný trpět. U holek to zabíralo.“ (směje se)
A jaké holky se vám tehdy líbily?
„V té době nám to bylo jedno. Brali jsme všechno. Ale byl jsem zatížený na hezké, nikdy jsem žádnou ošklivou neměl. Chodili jsme do bijáku, do kina Flora do lože.“ (směje se)
Sháněl jste třeba podpisy vašich filmových idolů?
„To ne, ale mám podepsanou vzácnou knížku. Když jsme byli kdysi s Divadlem Na zábradlí v Londýně, tak mi slavný britský herec Laurence Olivier napsal věnování All good wishes for Jiri! Toho si moc vážím. Mám i podpis Michaela Yorka, s tím jsem se seznámil a bavil, byl velmi příjemný. Pak jsem se setkal i s italským hercem Vittoriem Gassmanem, který se mnou dokonce na festivalu slavil narozeniny. Fotku mi bohužel někdo ukradl.“
Co Jean-Paul Belmondo, kterého jste daboval?
„K tomu jsem se bohužel nepropracoval.“
A čemu se, Jiří, nyní věnujete?
„Hraju v Semaforu. Dále jezdíme s Uršulou Klukovou, Ivankou Devátou a Pepíkem Dvořákem s pořadem Humoriáda. Dabing už nedělám, to je strašně špatně placené a vůbec se to nevyplatí. Dáte víc za taxi, než vyděláte.“
Cigarety jí hlídat nebude! Manželku Hanu si Jiří Krampol odvedl z psychiatrické léčebny v Bohnicích v pátek 8. listopadu dopoledne. „Hodně jsem o tom přemýšlel. Budu se snažit, aby pořád měla nějaký program. Nesmí zůstávat sama doma, to je pak fakt k zbláznění. Hanka věří, že nad závislostí na cigaretách zvítězila. „Omezím to, poslední si dám tak ve tři,“ plánuje si. Její muž je podle svých slov rád, že už ji má doma, ale… „Hlídat cigarety jí nebudu. To už musí sama,“ prohlásil rezolutně.
Celý článek a více o peripetiích Hany Krampolové čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 47.