Světlana Nálepková (57): Jak jí meditování změnilo život?
Vrací se na místo, kde jí šlo o život. Herečka a zpěvačka Světlana Nálepková (57) se letos opět chystá do Himálaje, kde před pěti lety musela svůj téměř měsíční pobyt ve vysoko položené krajině v nejsevernějším výběžku Indie, které se říká Malý Tibet, předčasně ukončit. Měla totiž vážné zdravotní potíže. Přestože skončila v péči lékařů, štěstí hodlá pokoušet znovu. Kdy si Světlana sáhla na dno a jak se jí žije na statku za Prahou i s dcerou Josefínou Nesvadbovou (30) a její rodinou?
Co mohlo být ještě horší?
„Rok na to jsem se tam zúčastnila buddhistického kurzu filozofie a podstoupila jsem několikadenní meditaci v tichu. Byla jsem z toho úplně vyřízená! Prožívala jsem hrozné stavy. Je to vlastně meditace v ústraní, kdy nemůžete s nikým komunikovat, a musím říct, že jsem tam vlastně prožívala šílenou psychickou krizi. Medituje se osm hodin denně, všechno vás bolí a zjevují se vám vaši osobní démoni. Celých pět dní jsem proplakala. Dostalo mě to úplně na kolena a tehdy jsem si řekla, že je to úplně k ničemu a že mi to nic nedá.“
A dalo? Jak to vnímáte dnes?
„Za tři čtyři měsíce to přehodnotíte a postupně vám dojde, co se vlastně stalo. V Malé Tibetu to pro mě bylo hrozně negativní, ale pak jsem po několika měsících najednou začala zjišťovat, že se někam zase posouvám a že to pro mě bylo prospěšné. Najednou jsem za půl roku zjistila, že meditace praktikuju a že se tomu nejen věnuju, ale že se staly součástí mého života.“
Řekněte, nakolik vás tohle všechno, co jste prožila, změnilo?
„Myslím, že člověk pak už nikdy nemůže být stejný. Začne totiž měnit názory, postoje, emoce. Okamžitě to na sobě cítí a cítí to i okolí. Ta proměna je dost velká.“
A vaše rodina přítel jsou s tím takto srozuměni?
„Naštěstí jdou ve stejném „levelu“ jako já. I dcera Pepča je v tom hodně znalá a zajímá se také o buddhismus, který rovněž studuje,a děláme spolu i semináře. Je fajn, že jsme v tomto směru našly společnou řeč a spoustu věcí si ani nemusíme říct a víme. U mého partnera je to podobné. Ale někdy se může stát, že se vám lidé smějí. Baví se při tom, jak reagujete na některé věci. Každý má ale volbu své cesty. A já si jedu tvou svojí cestou a jsem šťastná.“
Jste tedy šťastná žena?
„Myslím, že jo. Naučila jsem se štěstí hledat v sobě. Dříve jsem třeba měla problém se sebepřijetím. Nevážila jsem si sama sebe a opravdu mi chybělo takové to zdravé sebevědomí. Ničil mě smutek, vztek nebo lítost. Ale pak jsem si uvědomila, že musím myslet víc sama na sebe. Důležité je také mít kolem sebe rodinu, kvalitní přátele a také partnera, se kterým si rozumíte. Ale neupínat se přitom na ně! Uvědomit si, že moje štěstí záleží jen na mně a dokážu být šťastná a spokojená sama se sebou a bez očekávání. Nečekat, že vám štěstí přinese někdo jiný. A pak najednou zjistíte, že vás muž nebo vaše okolí vlastně nemůže ani ničím zklamat, jelikož od nich v podstatě nic neočekáváte.“
Nedá mi to se nezeptat, čím to, že stále velmi dobře vypadáte?
„Já nevím, asi jsou to z velké části geny, moje maminka ještě v osmdesáti vypadala skvěle. A co pro sebe dělám? Jednou týdně držím půst, ale dám si i dobré víno. Moc nepiju, jen to víno, které jsem se naučila léty praxe rozeznávat. V létě si dám třeba pivo, ale to je všechno. A hodně a ráda spím. Zvládnu klidně i deset hodin.“
Celý rozhovor si přečtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 26-27.