Světlana Nálepková (57) o rodině, dramatických chvílích v Himálaji...
Vrací se na místo, kde jí šlo o život. Herečka a zpěvačka Světlana Nálepková (57) se letos opět chystá do Himálaje, kde před pěti lety musela svůj téměř měsíční pobyt ve vysoko položené krajině v nejsevernějším výběžku Indie, které se říká Malý Tibet, předčasně ukončit. Měla totiž vážné zdravotní potíže. Přestože skončila v péči lékařů, štěstí hodlá pokoušet znovu. Kdy si Světlana sáhla na dno a jak se jí žije na statku za Prahou i s dcerou Josefínou Nesvadbovou (30) a její rodinou?
Před časem jste se stala dvojnásobnou babičkou. Jak si to, Světlano, užíváte?
„Prostě jsem babička (směje se) Jelikož jsme všichni společně v jednom domě, tak můžu vnoučky mít kdykoliv chci. Když mě potřebují, můžu vypomoct. Tedy, když zrovna mám čas a nevystupuji. Zatím nejsem moc hlídací, ale je krásný, když tam můžu každý den zajít a pomazlit se s nimi.“
Není to někdy na nervy žít takhle všichni pod jednou střechou? Nevznikají mezi vámi rozbroje?
„Vůbec ne. My si vypomáháme. Když jsem na cestách, na koncertech nebo v divadle, tak Josefína hlídá pejsky. A když odjedu, tak se stará o dům. Do toho má svoji jezdeckou školu. Je skvělé, že můžu kamkoliv odjet bez nervů a hrůzy, co se doma děje. A já zase dobře vařím, tak je na oplátku zvu na jídlo a takhle si mi pomáháme.“
Budete pospolu trávit i prázdniny, nebo máte vymyšlený nějaký jiný program?
„Prázdniny chci trávit v klidu hlavně v Čechách. Loni jsem celé léto zkoušela v karlínském divadle, tudíž jsem neměla žádné volno. Tak jsem si říkala, že letos budu dělat něco doma na zahradě. Tam je vždycky hodně práce. Tedy kromě krátké dovolené v Portugalsku, kterou jsem dostala od přítele (o 19 let mladší Václav Pleska – pozn. red.) k narozeninám. A rozhodla jsem se, že už počtvrté pojedu do Himálaje. Odjíždíme patnáctého srpna.“
To bude asi hodně dobrodružná dovolená…
„Tam je to vždycky dobrodružný, i když člověk nechce a myslí si, že to nic moc nebude, tak se něco přihodí. Nebezpečí na vás na každém kroku, kdykoliv můžete zemřít nebo se zhroutit do propasti. A vlastně se modlíte, abyste to přežila, a pak se modlíte za to, že jste to přežila. Tentokrát tam zamíříme za naším učitelem buddhismu a meditace, se kterým pojedeme na meditační trek. Chceme se podívat do klášterů, jeskyní a na místa, kam se moc lidí nedostane. Moc se na to těším!“
Přesto se nebojíte do Himálaje znovu vycestovat, i když jste tam jednou málem zemřela?
„Byla jsem tam poprvé v roce 2012. A můžu vám říct, že jsem si opravdu tehdy sáhla na dno. Bylo to při treku, kdy jsme se dostali do velkých výšek, a já nemohla dýchat. Musela jsem tam trávit pět dní a dost jsem to odnesla zdravotně. Měla jsem hrozné bolesti hlavy a celých pět dní jsem jen spala. Můj organismus byl totálně vyčerpaný. Začalo to krvácením z nosu a pak jsem dostala hodně těžký zánět dutin a nosohltanu. Když jsem se vrátila do Prahy, tak mi lékaři zjistili, že jsem měla i lehký otok mozku. Tehdy jsem si myslela, že už nic horšího mě nepotká. Jenže jsem se spletla. Když jsem tam byla podruhé, tak jsem si prošla opravdovým peklem.“
Co mohlo být ještě horší a proč je dnes šťastná? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 26-27.
