Herečka a kuchařka Markéta Hrubešová (46): Moje cesta k plotně...
Rusovláska, která to umí pořádně rozpálit na plátně i v kuchyni. Markéta Hrubešová (46) poprvé výrazně zazářila před téměř třiceti lety ve filmu Oznamuje se láskám vašim po boku Lukáše Vaculíka (56). Naposled se objevila třeba v seriálech Kapitán Exner nebo Dáma a král. Po herectví toužila od dětství, přestože se to jejím rodičům nezamlouvalo a tajně doufali, že dceru na konzervatoř nevezmou. Přání se jim ale nesplnilo a Markéta byla jednou ze čtyř dívek, které tehdy vzaly. Kromě herectví se dnes věnuje i vaření a má svůj pořad na TV Paprika.
Markéto, kdy jste vlastně propadla vaření?
„Mám pocit, že to bylo kolem těch dvaadvaceti. A řeknu vám, že moje cesta k plotně byla úplně jednoduchá. Když jsem se odstěhovala od rodičů a začala jsem bydlet sama, tak mě najednou překvapilo, že teplé večeře nejsou samozřejmostí. (směje se) Abych neumřela hlady, musela jsem to začít řešit sama. Nejdříve jsem našla východisko v restauracích, jenže pak jsem zjistila, že to jednak něco stojí a že to není úplně taková hitparáda, jak by si člověk představoval. Začala jsem tedy vařit sama a ono to šlo. Až se stalo vaření nedílnou součástí mého života.“
Máte v kuchyni nějaký svůj rituál?
„Miluju pít k jídlu víno. Nebaví mě jíst a u toho pít jen vodu. To prostě nejde! Mám ráda suchá vína a jsem opravdu vděčný konzument. Největší radost mám, když si oboje můžu vychutnat. Už během přípravy jídla si ráda dopřeju skleničku. A nejraději jsem, když spolu sedíme všichni u stolu, jíme a povídáme si u toho. Myslím si, že v současné době se pospolitost z rodinného života pomalu vytrácí, což je velká škoda. U nás to děláme tak, že dám něco malého na stůl, připravuji večeři a u toho si povídáme. Mobily jdu v tu chvíli stranou.“
Jste pyšná na nějaký rodinný recept, který si chráníte jako oko v hlavě?
„Mám jednu kuchařku, kterou moje babička měla po své mamince a ta zase po své mámě. Je to knížka z roku 1780 a psaná je švabachem. Je sice rozpadlá, ale je to nádherný artefakt, který schraňuju. Vždycky říkám, že kdyby doma hořelo, tak beru tuhle kuchařku a jdu! No a samozřejmě svoje dítě, to je na prvním místě. Podle těch původních starých receptů sice nevařím, ale vzdala jsem jim hold v mojí třetí kuchařce. I po dvou stech letech pořád fungují a dá se podle nich skvěle vařit. Nepoznáte, že jste se posunula v čase zpátky.“
Vždyť před dvěma stoletími se musely v kuchyních používat jiné suroviny...
„To se pletete. Je to tak neuvěřitelně současně napsané a všechny ingredience i dnes hravě seženete. Přiznám se, že mě to samotnou zarazilo a překvapilo. Magdalena Dobromila Rettigová v té době používala třeba i kapary či parmazán, a když jsem četla její kuchařku, spadla mi brada. Čekala jsem nějakou mouku, máslo, vejce a najednou jsem uviděla tuňáka, ančovičky nebo omáčku demi-glace. Už před dvě stě lety paní Magdalena vařila jako dneska my!“
A jak se cítí v kuchyni vaše dvanáctiletá dcera Christel? Vedete ji k vaření?
„Christel to má nejlepší! Kdybych já měla v jejím věku tolik zkušeností, tak jsem si určitě mohla odpustit pár let kuchařského tápání. Cestičku jsem si musela vyšlápnout sama a nikdo mě vařit nenaučil. I v té kuchařině jsou zákonitosti, které musíte pochopit, jinak se do toho nedostanete. Jenže tím, že Christel je se mnou často v kuchyni, povídáme si o všemožných surovinách a pomáhá mi, tak už teď sama dobře vaří. Můžu jí s klidem svěřit spoustu věcí. Má skvěle vyvinutou chuť, někdy si dokonce děláme ochutnávky naslepo. Mám z ní radost. Jen lituji kluky, kteří ji budou chtít časem pozvat na večeři a něčím ji ohromit. (směje se) Nevím, jestli se jim to ještě povede. Uvidíme, třeba tou láskou...“
Co ještě baví její dceru Christel, jak Markéta pečuje o svou krásu a co plánuje na léto? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 28.
