Výtvarnice Marie Brožová (45) - Žena, která obhajuje pastelku!
Pastelky jsou přece pro děti… Tak z tohoto velkého omylu vyvádí svět už řadu let pražská výtvarnice Marie Brožová (45). Pastelky si nikdy nedala vzít z ruky a jako pravý Býk, v jehož znamení se narodila, je neústupně obhajuje. Její »pastelkové« obrazy si našly příznivce i za hranicemi České republiky.
Maminka se jí vždycky smála, že se s pastelkami narodila. Prý kreslila dřív, než začala mluvit. „Sápala jsem se po nich, jen jsem je viděla. Dodnes mám schované obrázky asi ze dvou let,“ říká Marie. Pastelky má od dětství vždy po ruce. „Hodně jsme jezdili na výlety. Snila jsem o tom, že při cestě vlakem budu mít roli papíru a stihnu nakreslit všechno, co se míhá za oknem.“ Opojení barevnými tužkami si užívá stále, ale nekrásnější to prý bylo, než usedla v první třídě do lavice. „Do té doby vás nikdo nehodnotí. Rodiče mě nechali tvořit v tom nekonečném světě kreativity,“ vypráví.
Z výtvarky měla dvojky
První rozčarování přišlo právě ve škole. Tehdy poprvé překročila svět své svobodné fantazie do reality. Z výtvarné výchovy nosila domů i dvojky. „Dostali jsme vodové barvy, nikdo nám neřekl, jak s nimi správně zacházet. Měli jsme namalovat sluníčko. Tak jsem ho tam napatlala, a když jsem mu chtěla udělat černou tečku jako panenku do oka, všechno se to rozpilo. Na to paní učitelka řekla, no ty asi moc šikovná nebudeš,“ vzpomíná Marie. Takhle to někdy s dětskými sny končí. „Naštěstí jsem měla rodiče, kteří mě do tohoto světa vybavili láskou a přijetím. Tak jsem si řekla, ta toho ví a dělala jsem to po svém,“ dodává. Byla tzv. Husákovo dítě, v té době se kreslili pionýři, tanky, a to ji nebavilo. V její fantazii tančily víly a čarovali skřítci. Jednou dokonce museli jít rodiče do školy vysvětlovat, že nejsou rodina provokatérů. „Měli jsme namalovat křižník Aurora. Tak jsem si řekla, že to pojmu přes přírodu. Udělala jsem takový potápějící se vrak s černým nebem a blesky,“ usmívá se dnes nad dávnou historkou. Tehdy zápasila hlavně o svobodu své duše a fantazie. Netušila jak urputný boj bude muset ještě svést o obyčejné pastelky.
Odmítla špinit barvy
Po základní škole Marie nejprve absolvovala gymnázium a po maturitě udělala přijímací zkoušky na prestižní střední výtvarnou školu v Praze. Uchazečů se na ni hlásí stovky a berou jich pár. Z toho, že bude studovat vysněnou knižní ilustraci, se ale radovala jen chvíli. „Měla jsem velké štěstí, že už jsem byla jako člověk hotová. Myslím si, že kdybych na ni šla hned poté základce, tak by mě zpracovali,“ míní výtvarnice. Používání pastelek jí učitelé zakázali. „Šíleně mě zhnusilo, když mi bylo řečeno, že příroda je největší kýčař, že je potřeba vytvářet napětí a špinit čisté barvy,“ říká Marie. Barvy přitom miluje, protože z nich vyzařuje energie. „Na tuhle hru jsem tedy nepřistoupila. Podle mě je kolem nás málo pozitiva a umění by mělo duši povznášet, ne člověk dorazit,“ dodává. Když si uvědomila, že už i ve svém volném čase slyší v duchu učitele, jak říká, to je špatné, umělci to dělají jinak, došlo jí, že ztrácí svobodu. A protože je, jak sama o sobě říká, tuhý a odolný typ, ze školy odešla a vydala se svou cestou.
Proč je pro ni les, zdroj síly a nápadů čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 41.
