Nadaná výtvarnice Alexandra Hejlová je dnes známá i ve světě celebrit. Jako dítě si prošla peklem!
Jeden její, lehce erotický, obraz má na stěně americký herec Michael Douglas (73). Šperk z její dílny zase nosí zpěvačka Helena Vondráčková (70). Talentovaná výtvarnice Alexandra Hejlová (47) si však před tím, než se dostala do světa celebrit, prošla doslova peklem. Kvůli týrání, které zažila jako dítě, si dodnes nese trvalé následky. Podle doktorů je zázrak, že normálně funguje a vůbec může chodit…
„Prošla jsem si domácím násilím se vším všudy,“ říká Alexandra a je vidět, že i když uplynula řada let, nemluví se jí o tom lehce. „Navenek jsme sice vypadali jako šťastná rodina, opak byl ale pravdou. Od šesti let jsem dostávala doma takové facky, že mi hlava odlétla až na druhou stranu. Pamatuju si i hádky, jak můj otec hodil po matce kladivo, které proletělo těsně kolem ní,“ vypráví se smutkem v očích. „Byla jsem bita opravdu slušně. Zlobím se na matku proto, že mu to dovolila, že to nechala zajít do extrémů. Byla pro mě horší než otec, protože ona tomu mohla zabránit,“ dodává. I přesto své rodiče milovala. „Nechtěla jsem o ně přijít,“ říká s odstupem.
Nevnímám, omdlívám…
Známky týrání si nese celý život. „Zhruba od těch šesti let jsem omdlévala a nikdo nevěděl proč. Třeba jsem padla na ulici a odvezla mě sanitka. Nikdy nehledali příčinu,“ svěřuje se. Paradoxní je, že na to, co za vším vězí, se přišlo až poměrně nedávno. Před devíti lety, kdy se jí narodila jediná dcera Sára. Tehdy se její zdravotní stav začal zhoršovat. „Přišlo se na to, že můj otec mě tak strašně bil, že mám rozdrcené dva krční obratle. Podle doktorů bych v tomto stavu ani neměla chodit, měla bych být ležák na hadičkách,“ svěřuje. „Beru to tak, že bolest je moje kamarádka. Žiju s ní celá léta, jen se to víc zhoršuje. Mám někdy takové stavy, že nevnímám, omdlívám, zvracím. Najednou padnu na zem a nemůžu se zvednout,“ popisuje. Zhoršují se jí i problémy s rukama. „Mám je čím dál mrtvější, což je pro mě, jako pro malířku, průšvih. Motorika je horší, vypadávají mi z rukou věci,“ popisuje. Jediné řešení je operace, tam ale hrozí riziko, že nemusí dopadnout dobře. Udržují ji medikamenty. „Cévy naštěstí neodumírají. Zatím,“ říká výtvarnice, která si pozůstatky z násilí ponese doživotně.
Její obraz má i Douglas
V rodině se necítila šťastná, a tak si přála jít co nejdříve pryč. „Otec mě pak i osahával, bylo to nechutné. Už jsem psychicky nemohla. Chtěla jsem pryč, ale matka mi vyhrožovala sebevraždou, citově mě vydírala. Lezla i přes most, nebo si stoupla do okna, bylo to šílené,“ vypráví. V šestnácti letech se nechala zplnoletit, aby po škole mohla nastoupit na poloviční úvazek a něco si vydělala. Vážila tehdy auta se štěrkem a pískem, pak byla zaměstnaná jako účetní, studovala totiž ekonomickou školu. O něco později odešla do Německa. Živit se tím, co ji od malička bavilo a co uměla – malováním. „Němci byli první, kdo kupovali moje obrazy. Tam jsem prožila nejklidnější období,“ říká Alexandra, která v zahraničí působila přes deset let. Bavila ji malba na plátno, začala malovat na hedvábí, na kravaty pro muže, toaletní taštičky… Pak ji majitelka jedné tančírny navrhla, zda by nechtěla dělat figurální, lehce erotické motivy. „Tak jsem to zkusila, začalo mě to strašně bavit a dělám to ráda doteď,“ svěřuje. A jeden z takových obrazů má na stěně i americký herec Michael Douglas. Koupil a dovezl mu ho jeho přítel, Čech. „Říkal mi, že Douglas má rád všechno české. Dokonce prý jezdili po Los Angeles s fabií a líbí se mu i naše sklo,“ dodává. Sama několik let působila také v Americe. V New Jersey měla strýce, u nějž mohla bydlet. Tehdy létala mezi Českem, Německem a Amerikou. I tam se líbily a prodávaly její obrazy.
Jak to Alexandra má s muži? Zdědila její dcera Sára umělecký talent? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy.
