Mirce Křivkové (67) učarovali dravci: Před více než 50ti lety se stala sokolnicí.
Ke zvířatům měla vřelý vztah už jako dítě. Rodiče však pro ni neměli moc pochopení, doma jen slýchávala: Až se vdáš, měj si doma, co chceš, do té doby nic. Jenže Mirka Křivková (67) si později doopravdy našla přítele, budoucího manžela Lubora (75), který doma choval spoustu zvířat. Dokonce i dravce. A ti Mirce nakonec učarovali na celý život…
„Když jsme se s manželem seznámili, měl doma samečka jestřába, kterému říkal Uran. Ten si okamžitě získal můj velký obdiv,“ začíná vyprávění paní Mirka, která se dravcům začala ihned také věnovat. „V roce 1967 se u nás ustanovil Klub sokolníků. Bylo nás tehdy ale jen pár. Navzájem jsme se znali a předávali si nově získané zkušenosti poctivě mezi sebou. Se sokolnictvím nám v tehdejším Československu pomáhal svojí odbornou knihou šlechtic Zdeněk Šternberk (94), jehož rady jsme si ověřovali postupně i v praxi. Byl oproti nám o krok dále, protože už tenkrát měl bohatší sokolnické znalosti z Rakouska a Německa. Jenže o rok později emigroval a jeho publikace byla z prodejních pultů okamžitě stažena. Kniha ale zůstala bohatou pokladnicí, ze které se dá čerpat dodnes,“ říká Mirka. Od manžela dostala v roce 1970 jako svatební dar poštolku. Byla to samička, ale jmenovala se Chlumek. „Byly to u nás pořád ještě začátky sokolnictví, a tak se až později přišlo na to, že jde vlastně o samičku. Jméno už jí ale zůstalo. Byl to výjimečný dravec, který se vryl členům našeho klubu hluboko do paměti. Dokonce v mezinárodní soutěži vyhrál film s ním natočený hlavní cenu v Moskvě,“ vzpomíná Mirka. Poštolka se však dožila pouze šesti roků. Zabil ji totiž jestřáb jiného sokolníka, který byl neopatrný. Stejný osud potkal i jejího dalšího dravce, samečka jestřába. To však manžele Křivkovi od chování dravých ptáků neodradilo, naopak…
Dominika Gawliczková (25) z Havířova se podívala k protinožcům i do Peru: Na…
Celý článekJak se chovají dravci
Pro radost chovají manželé Křivkovi z Košumberka na Chrudimsku rarohy, kteří nejsou určeni k lovu. Dále mají na zahradě Oskara, káně lesní, které se vylíhlo poté, co jim ho donesli těžaři dřeva ještě jako vajíčko v hnízdě ze shozeného stromu. Dalšími poklady Křivkových jsou dva dravci Harris Hawk neboli Káně Harrisova. „Ráno vedou moje první kroky k dravcům. S Amálkou, samičkou Harrise Hawk, která dostala jméno po pohádkové víle, chodím létat už 15 let. Pokaždé Amálku pozdravím, zeptám se, jak se má a podrbu ji trochu na hlavě. Je to takový můj mazel. Měli jsme ale třeba i uřvaného samce, tak dostal jméno Elvis, podle Presleyho. S dravci si běžně povídám. Slyší a vnímají mě. Dokážou poznat svého sokolníka podle hlasu a intonace, ale vycítí z něho i případný neklid a strach,“ vypráví Mirka s tím, že je potřeba vždy dravce dobře vycvičit. Pokud je špatně vycvičený, sokolníkovi ulítne. Každý dravec je velkou osobností a takový by měl být i schopný sokolník. Ten si vybírá dravce podle své povahy i vyhovujícímu způsobu lovu.
„My chováme Harrise Hawk, kteří jsou chytřejší než mnozí jiní dravci, ale nejsou tak divocí třeba jako jestřábi. Jde o jediné dravce na světě, jež loví od přírody v hejnech. Společně v nich komunikují a nikoho cizího do něj nepustí, i kdyby to byl zase Harris Hawk. Na druhou stranu mu stačí i dvoučlenné hejno, které si vytvoří třeba jen s vámi. Je potom pouze na něm, zda vás k sobě přibere, protože si sám vybírá toho, s kým chce být. Nedá se něčím uplatit. Občas se také stává, že dravý pták odmítá se sokolníkem jakkoliv komunikovat, a je třeba k němu najít nového chovatele. Člověk musí být pro něj příjemný a je jedno, zda jde o muže nebo ženu. Každý dravec se však projevuje jinak. Důležité je, aby si na sebe se sokolníkem vzájemně zvykli.“
O tom, zda se dravci mají hladit a jakých světových úspěchů Křivkovi dosáhli čtěte v tištěném Aha! pro ženy.
