Julie (32) z Olomoucka neslyší, přesto vystudovala vysokou školu a je mistryní republiky ve vzpírání: "Věřím, že sluch se mi jednou vrátí!"
Jako malá holka začala přicházet o sluch. Nikdo jí nedokázal vysvětlit, proč tomu tak je. Julie Švecová (32) z Vilémova u Litovle se však rozhodla se svým handicapem bojovat. A i když si nemohla splnit všechny své sny – například být lékařkou, vystudovala obor fyzioterapie a příští rok bude končit dálkové magisterské studium obor management sportu. Právě sport je jejím velkým koníčkem. Smysl života našla ve vzpírání, dokonce se může pyšnit tituly mistryně republiky. Díky její iniciativě vznikl i krásný kalendář, který tuto disciplínu přibližuje veřejnosti. Jak se mladá žena dokázala se svým postižením vypořádat?
Julie vyrůstala jako každá jiná holka. Pak se jí ale zničehonic začal horšit sluch.
„Na moje zdravotní problémy přišla máma. Myslela si, že když na mě volá, abych šla umýt nádobí, tak na to schválně nereaguji. Nebyla to pravda, a tak jsme se vydaly za lékařkou. Máma mě varovala, že pokud lžu, pěkně to schytám. Vyšetření ale prokázalo moji nedoslýchavost. Když mi bylo devět, měla jsem ztrátu sluchu 60 procent,“ vypráví Julie s tím, že se jí po návštěvě lékařky paradoxně ulevilo. Byla ráda, že jí rodina věří, že neslyší. Na druhou stranu se za svůj problém trochu styděla, zprvu odmítala nosit naslouchátko. Bála se posměchu spolužáků. Na základní škole Julii nedoslýchavost až tak moc nevadila. Seděla v první lavici a vystačila si s učením z knížek. Sluch se jí ale stále zhoršoval. Její máma proto začala intenzivně pátrat po někom, kdo by Julii pomohl. „Objely jsme snad všechny doktory v republice. Lékaři mi píchali uši, vytrhli nosní mandle, dávali infúze s cukrem do žil, protože někomu údajně pomohly. V nemocnici jsem takto na kapačkách strávila každým rokem kolem tří týdnů. Ale k ničemu to nebylo. Časem jsme doktory vyměnily za návštěvy u léčitelů,“ pokračuje. Všechno ale bylo marné, pouze jedna léčitelka jí doporučila bylinné čaje, po kterých se Julie cítila lépe. Dokonce měla přislíbeno, že se jí vrátí až 30 procent sluchu! Tuto možnost však překazila nemoc, Julie dostala angínu a opakovaně skončila na antibiotikách. „Po uzdravení z angíny mi léčitelka sdělila, že antibiotika veškeré naděje na zlepšení sluchu zničila a už mi nedokáže pomoci. Hodně jsem to oplakala,“ svěřila se Julie.
Problémy se studiem
Během základní školy se opakovaně hlásila na gymnázium v Prostějově, přijata však nebyla. A tak se vydala do Prahy na čtyřleté gymnázium pro sluchově postižené. „Původně jsem si vysnila střední zdravotní školu, ale nebylo to reálné, protože bych kvůli sluchu nemohla například poslouchat srdce. A tak jsem začala studovat na škole pro sluchově postižené v Praze. Zde jsem se poprvé setkala s odezíráním ze rtů. O tom, že něco takového vůbec existuje, mi nikdo před tím neřekl. Dnes mnozí spolužáci odezírají tak dobře, že na nich nedoslýchavost není poznat. To ale bohužel není můj případ,“ říká Julie, která nosí naslouchátko, ale odezírat neumí. Z gymnázia zamířila Julie na 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Na ní bojovala se svým handicapem dva roky. I když jí spolužáci hodně pomáhali a ona se velmi snažila, nakonec studium nedokončila. „Bylo mi to tehdy strašně líto. Chtěla jsem se totiž dostat do výzkumného ústavu a pokusit se najít lék proti rakovině. Úskalím pro mě ovšem byl fakt, že bych musela umět skvěle anglicky. A jazyky byly vždy mojí slabou stránkou,“ přiznává Julie. Lékařskou fakultu tak vyměnila za matematicko-fyzikální fakultu obor informatika. Ale i tady byl její handicap proti ní, teoretické předměty zvládala, ale praktické jí nešly, protože občas něčemu neporozuměla. A tak ji čekala další změna školy.
Na jakou školu Julie nastoupila? A jak se vlastně dostala k silovému sportu? Čtěte nové Aha! pro ženy! V prodeji na vašich stáncích jen za 8,90 Kč.