Zdena (75) z Otrokovic 18 let pomáhá těžce nemocným. Do registru dárců kostní dřeně již získala 7000 lidí a říká: "Je to splátka za život mého vnuka!"
3 fotografie
Pomohla zachránit desítky životů. Nedávno oslavila 75. narozeniny a mohla by odpočívat a užívat si. Zdena Wasserbauerová z Otrokovic se ale rozhodla jinak. Když sama poznala, jak těžké je bát se o život blízkého člověka, začala dávat naději na život těžce nemocným. Díky její osvětě se úspěšně rozrůstá český registr dárců kostní dřeně. Získala jich do něj již na 7000 lidí!
S takovou nezištností a obětavostí se dnes člověk setká jen zřídka. Neúnavně 18 let cestuje a dělá přednášky ve školách. Vše odstartovalo v roce 2006 onemocnění jejího milovaného vnuka Pavlíka (26). Bylo mu sedm, když na něj zaútočila leukémie a léčil se ve Fakultní nemocnici v Olomouci. „Deset měsíců tam pobýval i s maminkou, mojí dcerou. Podstoupil chemoterapie. Další rok tam jezdili každé tři týdny na kontrolu,“ vzpomíná paní Zdena. U vnoučka nebyla naštěstí nutná transplantace kostní dřeně a nemoc přemohl. Dnes studuje na zlínské univerzitě režii a scenáristiku.
Hledá svého nástupce
Paní Zdena zasvětila svůj profesní život účtařině. Prakticky celý život byla účetní v otrokovickém Barumu. Právě tam poprvé začala s náborem do registru dárců. „Pavlík kostní dřeň nepotřeboval, ale když jsem v nemocnici viděla ty další děti, a věřte, pohled to byl žalostný a mnohým nebylo pomoci, protože se pro ně nenašel vhodný dárce, bylo mně z toho moc smutno a dala jsem se do toho,“ říká. Je pyšná na to, že právě pro dobrou věc získala do registru první stovky »barumáků«, z toho už šest kostní dřeň skutečně darovalo. Jen ze Zlínského kraje již zachránili dárci životy čtyřiceti lidem! „A to je pro mě to krásné. Vidím, že to má opravdu smysl. To, co stále dělám, beru jako splátku. Jako vděk za to, že vnouček Pavlík je tu s námi a nepoznali jsme tu obrovskou bolest, jako ti, kteří o milované děti přišli. Člověk nemá od života jen brát, ale i vracet,“ pokračuje paní Zdena, jež s vervou bojovala za životy konkrétních lidí, a ti zatím boj s nemocí vyhráli. „Nevím o smysluplnější činnosti, kterou bych mohla dělat. Jezdím hlavně do škol. Do Uherského Hradiště, Kroměříže a dalších měst. Někdy si říkám, že v mém věku asi nejsem už pro studenty zrovna nejvhodnější. Na druhé straně vidím výsledky. Mladí jdou na odběry krve a registrují se. Tak si pak řeknu – ještě musíš vydržet. Ráda bych tu štafetu někomu předala, ale zatím bohužel nemám komu,“ posteskne si.
Nyní usilovně hledá spolu s dalšími vhodného dárce pro maminku dvojčátek (5) Báru Halodovou (34) z Polešovic na Slovácku. Organizuje odběry krve a u žádného nechybí. Aby lidé nemuseli jezdit na transfuzní stanice, paní Zdena s Barunčinými přáteli zorganizovala odběry hned na několika místech v obcích. Odtud pak zpravidla vezla v tašce všechny ampule s krví domů a následující den vlakem do Fakultní nemocnice Olomouc. Tam, v akreditované laboratoři, krev vyšetří. Z transfuzní stanice v Uherském Hradišti obětavě vozí zkumavky do Zlína její dcera a odtud opět putují do Olomouce.
Celý příběh najdete jen v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.
Kvůli zpackanému porodu byl chlapeček slepý, hluchý a ochrnutý! Eva Vázlerová…
Celý článek3 fotografie
