Diabetička Alena (53) z Prahy o nejlepší parťačce svého života, fence papilona Tami (+14): "Zachránila mě! Teď sama umřela!"
Při vzpomínce na Tami se jí oči stále zalévají slzami. Pro Alenu Pavlíčkovou (53) z Prahy byla totiž fenka papilona tou nejlepší kamarádkou a především parťačkou. Tami, celým jménem Meritamon Zlatý krystal, měla totiž mimořádnou schopnost, díky které své paničce-diabetičce mnohokrát pomohla odvrátit smrt. Před začátkem letošního léta ale Tami ve věku necelých patnácti let odešla, jak se říká, za duhový most. „Bez ní je to moc těžké. Zachránila mi život, a to nejednou. A na to se nezapomíná,“ povídá smutně paní Alena.
Tami byla s Alenou natolik spjatá, že dokázala neomylně vycítit, kdy jí klesá cukr v těle a blíží se hypoglykemický šok. A hned to starostlivě dávala najevo. Jednou ji ze spárů smrti doslova „vydrápala“.
Osudové přátelství
Do Alenina života přišla fenka v době, když jí zemřel kocour. Tehdy vlastně Alena pomohla Tami. „Poprosila jsem veterináře, zda neví o nějakém malém pejskovi. Neměla jsem tolik peněz, abych mohla dát deset tisíc za velkého psa. Pár dnů na to mi volala chovatelka z Břevnova s tím, že by pro mě měla fenu,“ vypráví.
Tami byly čtyři roky a až do té doby byla hvězdou chovné stanice. Měla krásná štěňátka a nekompromisně „šéfovala“ velké smečce. Jenže se jí udělal nádor a musela na kastraci. Smečka už ji odmítala akceptovat, ona se zase odmítala vzdát své vůdčí role. I když se jí chovatelka vzdávala nerada, pro tvrdohlavou Tami by už byl život ve smečce složitý. Klidný domov u nové paničky byl tedy to nejlepší, co mohlo papilonku Tami potkat. Jak se záhy ukázalo, byla to osudová výhra i pro Alenu.
„Okamžitě jsem si pro ni běžela. Od té doby se ode mne nehnula. Byly jsme stále spolu snad kromě dvou dnů. Navázaly jsme úžasný vztah. Všude jsem ji brala s sebou, i do nemocnice, do obchodů. Měla naučený grif. Lehla si do tašky, jen aby mohla dýchat, čumáček venku, nikdo ji neviděl,“ říká Alena Pavlíčková.
Když u paní Aleny propukla cukrovka 1. stupně, měla Taminku už rok u sebe. U fenky se bez jakéhokoliv výcviku probudila doslova zázračná schopnost. „Z počátku jsem nevěděla, co tahle nemoc obnáší. Jednou mi v noci klesl cukr a upadla jsem do komatu. Tami zřejmě začala poštěkávat a olizovat mě, ale já nereagovala, tak mě drápala do obličeje, kolem očí, po hlavě. Brala to vší silou, dlouho jsem měla na hlavě mezi vlasy strupy,“ líčí mimořádný Tamin čin Alena. Když ji probrala, doplazila se Alena k lednici, nalila si džus a píchla si glukagon jako rychlou pomoc. „Kdyby mě neprobudila, umřela bych,“ je ještě dnes vděčná svojí psí kamarádce.
Od té doby měla Tami svou paničku stále pod kontrolou. Vždy, když s ní začalo být něco v nepořádku, změnila svoje chování. „Přestala si hrát, upírala na mě oči a začala mě olizovat, ale jinak než to pejskové z radosti dělají. Ona vlastně ani moc velký mazel nebyla. Poslouchala jsem ji. Šla jsem si přeměřit cukr a pokaždé byl nízký,“ vzpomíná Alena. Tami prý byla nejšťastnější, když s ní mohla ležet v posteli a měla ji tak pod kontrolou.
Celý příběh najdete v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.
