Učitelka Linda (28) založila blog věnovaný veganské stravě!
Když Linda Müllerová(28) přešla před více než čtyřmi lety na čistě rostlinnou stravu a založila blog o veganském vaření, netušila, jaké změny jí to do života přinese. O pár měsíců později vyhrála 1. místo v soutěži o nejlepší český food blog v kategorii Objev roku, pár let nato se přestěhovala z rodných Teplic do Prahy a loni na podzim vydala svou první knihu o vaření.
„Vegankou jsem se stala z hodiny na hodinu. Narazila jsem na nějaký dokument o velkochovech a průmyslovém zemědělství, a tak jsem si k tomuhle tématu začala vyhledávat další informace. Zjistila jsem, v jakých podmínkách zvířata přežívají, že maso je fakt vražda, že živočišné výrobky vlastně nejsou zdraví prospěšné a že nám živočišný průmysl vymývá mozky,“ popisuje Linda. Ačkoli se pro veganství rozhodla sama, přeci jenom se ho na začátku trochu zalekla. Jak sama s nadsázkou říká, bála se, že umře hlady nebo bude muset přežívat na chlebu s hořčicí. Ovšem už po pár dnech ji panika opustila a směle se pustila do svých prvních veganských pokusů. A i když před tím přípravu jídla nijak zvlášť neřešila, kulinární nadání zřejmě dostala do vínku. „Maminka se mě pokoušela naučit vařit, ale doopravdy jsem začala vařit až v souvislosti s veganstvím. Co se týče mých receptů, většinou se nechám inspirovat nějakou ingrediencí a přemýšlím, co by se z ní dalo vyrobit. Nicméně internet a sociální sítě jsou velmi vděčný zdroj,“ uvádí. Až na nejisté začátky jí nedělalo žádné problémy přejít na rostlinnou stravu, ať už kvůli chutím, nákupu surovin nebo inspirací na recepty. „Dneska je to jednoduché jak facka. Jakmile víte, co se doopravdy děje zvířatům, chuť na ně vás přejde. Základem veganského jídelníčku je ovoce, zelenina, luštěniny, obilniny, což přece koupíte úplně všude. A receptů je obrovská spousta. Úplně nejvíc mě inspiroval český blog Veganotic, který obsahuje naprosto dokonalé recepty. Chtěla jsem tehdy zkusit úplně všechno. A to, co jsem doopravdy vyzkoušela, bylo vždycky výborné,“ vypráví.
Od muffinů k blogu
Jejím vůbec prvním vlastnoručně vyrobeným veganským jídlem byly muffiny. Na výsledek byla Linda tak pyšná, že svůj výtvor vyfotila a dala na Instagram. Nezůstalo však u jednoho jediného receptu a brzy měla na internetu tisíce fanoušků, kteří chtěli více než jen fotky. I na jejich popud si Linda založila vlastní blog, se kterým jen o pár měsíců později vyhrála 1. místo v soutěži o nejlepší český food blog 2015 v kategorii Objev roku. „Blog jsem založila v září 2015 a vedl k tomu především zájem lidí o recepty k fotkám jídel, které jsem sdílela na Instagramu. Žádné velké ambice jsem v souvislosti s blogováním neměla, takže jsme ty stránky vymysleli s mým přítelem ultra jednoduché, bez zbytečných fotek a okecávek. Asi právě proto lidi zaujal,“ vzpomíná. Blog Linda pojmenovala tak trochu netradičně – »A co teda jíš?« – podle otázky, kterou slýchává, když se někomu svěří se svými stravovacími návyky. A zatímco dříve trpělivě vysvětlovala lidem pořád dokola, co jí, jak dlouho je veganka a proč, dneska už ji to nebaví a se vší slušností je odkazuje na svůj blog. S nepochopením, kritikou nebo vyloženě nepříjemnou reakcí ostatních se ale naštěstí nesetkala a také lidé z jejího nejbližšího okolí její životní styl plně respektují. „Nikdo se neodvážil mi do toho kecat. Opravdu jsem se v reálném životě nepotkala s nikým, kdo by mi zrovna tohle rozhodnutí rozmlouval. Nicméně na internetu se najdou lidé, kteří se považují za mého obvoďáka a výživového poradce v jednom,“ svěřuje se a přidává i trošku ze svého soukromého života: „Přítel je vegetarián, nicméně mléčné výrobky a vejce byste v naší lednici hledali jen stěží. Takže si myslím, že je na dobré cestě stát se jednou veganem.“
Směr hlavní město
Asi před rokem a půl se z rodných Teplic přestěhovala do Prahy. „Stěhovala jsem se hlavně za přítelem, nicméně jsem v tom viděla i profesní posun. Příležitostí pro blogery a hlavně pro mou profesi je v Praze prostě víc,“ uvádí Linda. Stát se blogerkou na plný úvazek ale rozhodně není jejím snem, profesně se chce realizovat úplně jinak, momentálně vyučováním angličtiny na střední škole. „Učitelkou jsem chtěla být už jako malá. Pak si pamatuju období, kdy jsem hrozně moc toužila stát se sekretářkou. No a ve čtvrťáku na gymplu jsem věděla jen to, že mě baví angličtina a buzerování lidí. Šla jsem proto na pedagogickou a kruh se uzavřel,“ říká se smíchem. Blogu se věnuje pár hodin týdně, záleží na tom, jak je pracovně vytížená. „V průběhu školního roku jsem ráda, že jsem ráda. Na druhou stranu o prázdninách jsem schopná sekat recepty jak Baťa cvičky,“ dodává. Při procházení Lindina blogu, který na první pohled zaujme minimalistickým stylem, specifickým humorem a nadhledem, je těžké uvěřit, že Linda je v oblasti food blogování a koneckonců i vaření naprostý samouk. Neprošla žádným kurzem focení jídla, food stylingu nebo grafiky, vše se učila sama a prakticky za pochodu. Technickou stránkou blogu má na starosti její přítel, jinak si Linda všechna jídla nejen vymýšlí, vaří a píše k nim komentáře, ale také je úplně sama fotí. „Nesnáším totiž, když se kolem mě při focení někdo motá, nedej bože mi radí. Jinak určitě nefotím všechno, co uvařím. To bych pak měla na blogu jen rýži, případně nevábně vypadající směsky toho, co mi ten týden zrovna zbylo v lednici.“
Jak se Lindě splnil sen a některé z jejích receptů si přečtěte v tištěném Aha! pro ženy, v čísle 9.