Dagmar Patrasová: »Chtěla jsem emigrovat!«

Česká televize opět reprízuje seriál Arabela, který se u diváků setkal s obrovským ohlasem. Čekala jste takový úspěch?

„O tom jsem nikdy nepřemýšlela. Ale je to výborně napsaný seriál, takže se ani nedivím. Už ta kvalita scénáře zaručovala úspěch. Natáčení mě strašně bavilo, hrozně jsem to prožívala a tohle jsem neřešila.“

Ztvárnila jste postavu Xenie, která byla pravým opakem své dobrosrdečné sestry. Myslíte si, že dneska by to měla v životě lehčí ona, nebo Arabela?

„Ani jedna (smích). Dneska? Ani jedna... A já jsem coby Xenie nebyla vyloženě zlá, ale spíš rozmařilá. Svým způsobem jsem ji chápala, byla jsem za ni ráda.“

Jak jste se s Janou Nagyovou, která v první sérii hrála Arabelu, vycházela? Vaše vztahy údajně nebyly zrovna přátelské…?

„To vůbec není pravda. Nikdy jsme nebyly rozkmotřené. Ona žila na Slovensku, já v Čechách, ale když tu byla, brala jsem ji do divadla, snažila jsem se jí podat pomocnou ruku, aby se tu nenudila a byla v pohodě. Ale kamarádky jako takové jsme nebyly nikdy. Ale vztahy mezi námi byly dobré.“

A kdo byl třeba největší šprýmař, kdo bavil celý štáb?

„Samozřejmě Vladimír Menšík a pan Sovák. Pořád se špičkovali, bylo to výborné. Ale i tak je pan režisér nikdy nemusel nijak umravňovat, protože měli úžasnou úctu a pokoru k řemeslu. To nikdy nezapomenu. Oni pro mě byli ohromná škola života a herectví.“

Nemrzelo vás, že jste byla jednu dobu zaškatulkovaná jako sexsymbol, jako herečka, od které se očekává hlavně to být krásná?

„Ne, já jsem si to vynahradila natáčením v zahraničí. Stejně jako Štěpánka Haničincová jsem se zamilovala do práce pro děti a to mi vydrželo. Takže ničeho nelituji, občas si něco zahraji a vždycky se na to těším. Ale nelpím na tom.“

ŽIVOTNÍ ROZHODNUTÍ

Když se začala vaše kariéra slibně rozvíjet, počátkem 80. let po seznámení s vaším manželem Felixem Slováčkem se začaly na oba rojit anonymy, které vám dost znepříjemňovaly život. Neuvažovala jste tehdy o emigraci?

„Ano. Ale já jsem člověk, který neopustí rodinu, měla jsem tu rodiče, babičku a ty bych neopustila. Měla jsem možnosti se vdát do Ameriky nebo Japonska, to ještě před Felixem, ale neudělala bych to. Možná bych dnes mohla litovat. Ale myslím, že vše, čím projdeme, má nějaký smysl. Ale uvažovali jsme o tom.“

Krátce nato jste začala s pořady pro děti, kterým se s velkým úspěchem věnujete dodnes. Jaký je rozdíl mezi dnešními dětmi a těmi, které vyrůstaly například v 80. letech?

„Dneska děti hrozně málo čtou. Všechno si najdou na internetu. S rozvojem techniky děti o dost přicházejí, to je velká škoda…“

Dostala jste se někdy do stavu, kdy vám děti lezly na nervy? Je to přece jen taky práce…?

„Nikdy se mi nestalo, že bych měla práce s dětmi po krk. Já to ani jako práci neberu. Děti mi vždycky moc pomohly, i v těch nejkrušnějších chvílích. Je to těžké poslání, ale je krásné, dokud mě budou chtít, budu tu pro ně. Je pro mě ohromnou odměnou, když vidím, že to děti baví. Kolikrát se mi stalo, že děti, které si pamatuji jako caparty, už vychovaly svoje děti, které přivedou ke mně a společně pak zpívají moje písničky. To je ohromné.“

Vy sama jste vychovala dvě děti, Felixe (27) a Aničku (15). Když se ohlédnete zpátky, změnila byste něco v jejich výchově?

„Rozhodně ne. I když možná teď budu mít problémy (smích). Protože jsem je vychovávala k pravdomluvnosti, čestnosti a vím, že moje děti na tom budou hůř, než kdyby byly vychovávané v tom, že když zalžou, nic se neděje…“

NA DĚTI BYLA SAMA

A kdo byl u vás doma ten přísnější? Vy, nebo váš manžel?

„Já jsem byla ta přísná. Manžel byl neustále někde na cestách, v podstatě jsem děti vychovávala sama. On se s nimi vždycky jen pomazlil, když přijel, začal si to vynahrazovat až teď. Já jsem musela být táta i máma. Nikdy jsem je nebila. Největším zadostiučiněním je to, že mi okolí a lidé, co mé děti poznali, říkají, že mám báječné děti.“

Váš syn už dozrál do věku, kdy by vás mohl klidně udělat babičkou. Cítíte se na tu roli?

„Ještě se na ni necítím. Nemyslím, že by na to už byl zralý. Ještě nezačal žít, pracovat, ještě má pár let času.“

Představuje vám svoje přítelkyně? Říká se, že synové si hledají protějšky, v nichž vidí svoje matky, je to i váš případ?

„Ano, samozřejmě. Pár si jich přivedl, ale já neřešila, jestli jsou takové nebo makové. Byly to vesměs príma holky a já se s nimi bavila spíše jako s kamarádkami.“

I vaše manželství, je, zdá se, idylické. Nebo jste snad museli překonat nějaké krize?

„Jsme spolu 31 let, to, myslím, hovoří za vše. Samozřejmě se kolem Felixe vždycky točily ženké, ale to je tak dané, když má chlap charisma…“

To rozhodlo i ve vašem případě, když jste se dali dohromady?

„Ano. Já jsem ho zpočátku vůbec nechtěla. Půl roku jsem odolávala, než jsem se s ním sešla.“

I kolem vás se ale museli muži točit? Jistě jste měla a pořád máte mnoho ctitelů.

„Ano, samozřejmě byli, posílali mi třeba velké kytice (ukazuje rukama). Je to fajn, těší mě to. Měla jsem jich dokonce několik i zahraničních, jeden do mě hučel, ať se rozvedu. Ale vesměs se chovají slušně.“

RODINNÁ TRAGÉDIE

Ve vašem životě ale kromě radostných událostí přišlo i několik osudových ran v podobě zdravotních problémů a dalších nepříjemností...

„To začalo před deseti lety, kdy mi zemřela maminka, kterou zajelo auto. U tatínka propukl Alzheimer a zemřel tři roky po ní. Pak se mi začala lepit smůla na paty. Bylo to ošklivý, člověk se necítí dobře a do toho bylo pár lidí, hlavně jeden, co do mě tepali a ubližovali.“

Kdo to byl?

„Jméno toho člověka, který se nám chtěl nabourat do rodiny, ani nemůžu vyslovit. Nestojí mi to za to. V tu chvíli mi nejvíc pomohly děti. Říkala jsem si, jestli se mám stáhnout do ústraní nebo tak, ale děti mě z toho vždy dostaly.“

Co vás dokáže nejvíc rozčílit?

„Mám pocit, že lidé jsou předráždění, víc zlí, ale to má nějakou příčinu. Lidem se třeba nedaří, bojují o svoje místo na výsluní, ale ten tlak, který je na ně vyvíjený, je prostě obrovský, v poslední době to vnímám dost intenzivně. Život letí obrovským tempem. Když jsem byla malá, všechno plynulo pomaleji, ale lidi k sobě byli vlídnější, častěji se navštěvovali, dětství i mládí jsem si proto užila a moc ráda na tu dobu vzpomínám. “

Jste ten typ, který vztek drží v sobě, nebo naopak bouchnete a začnou lítat talíře?

„Já jsem ten první, možná i proto mám zaléčený jeden žaludeční vřed. Vyventilovat to umí manžel, já se žeru třeba týden, ale on je úplný opak, po svojí mamince. Kdybychom byli oba stejní, možná bychom se zabili (smích). Hlavně musí fungovat komunikace. Jinak ten svazek neplní svoji funkci a je to zbytečné.“

Vypadáte výborně. Jak se udržujete ve formě? Kyselým mlékem a bramborami, jako vaše babička, která se dožila devadesátky?

„… a bílou kávou (smích). Člověk by měl jíst, co je mu přirozené, což brambory, kyselé mléko a třeba zelí splňují dokonale. Samozřejmě ráda ochutnám i cizí kuchyni, třeba italskou miluji, ale ta jídla nejlíp chutnají v místě původu.“

A když potřebujete rychle zhubnout, spoléháte na »zaručené« dietní tipy?

„To bych nebyla ženská, abych nějaké diety nevyzkoušela. Nehledě na to, že tělo funguje jinak ve dvaceti anebo v padesáti. Momentálně držím krabičkovou dietu, kterou mi doporučil Michal David, a ta je úžasná. Nikdy jsem nejedla pětkrát denně, až nyní. Je to fakt skvělá metoda, člověku je daleko líp po těle i po duši.“

Fotogalerie

5 fotografií