Nová hvězda Modrého kódu Chaloupková: KOLAPS!
18 fotografií
„Chtěla bych být herečkou. Herečkou, která hraje ve filmu i v divadle,“ napsala tehdy desetiletá Vanda Chaloupková (27) do slohové práce na téma Jak si představuji svou budoucnost. O sedmnáct let později před námi sedí a za sebou má už celou řadu významných divadelních a seriálových rolí. Objevila se v Ordinaci v růžové zahradě, Ulici nebo První republice. A teď ji čeká další velká výzva: Minulý týden naskočila do »primáckého« seriálu Modrý kód coby mladá lékařka Veronika Jánská.
Vážně jste už od dětství věděla, co chcete dělat?
„Asi ani ne. Já jsem Blíženec, takže mě baví spousta věcí a u ničeho dlouho nevydržím. Ve škole mi šla i matika, chemie, fyzika. Hrála jsem na flétnu, závodně jsem tancovala… Bývala bych se mohla věnovat i něčemu jinému než herectví. Ale je pravda, že paní vychovatelka mojí mamince pokaž- dé, když mě vyzvedávala z družiny, říkala: Ta holka bude herečka. Tak možná proto jsem to napsala do té slohovky.“ (smích)
Vy jste závodně tančila?
„Jo, asi deset let. V Ostravě, odkud pocházím, jsem se věnovala latinsko-americkým a moderním tancům.“
Jaké to pro vás bylo, když jste musela s příchodem na konzervatoř s tancováním skončit?
„Samozřejmě jsem to oplakala, nechtěla jsem se toho vzdát. Ale taky jsem cítila, že té skupině spíš škodím. Školu jsem měla od osmi do osmi, na většině tréninků jsem chyběla. A navíc přišel nový koníček – divadlo.“
Jak jste prožívala první roky v Praze?
„Byla jsem tady hrozně nešťastná. Nikoho jsem tu neznala a ty lidi mi tu připadali divný. Navíc s přítelem to byla taková ta mladá láska, která dlouho nevydržela. A já jsem pak zůstala sama. Abych se přiznala, tak jsem nějakou dobu nevěděla, co se sebou.“
Kdy se to zlomilo?
„Já myslím, že je to teprve tak pět let, co se v Praze cítím doma. Samozřejmě tomu pomohlo to, že jsem začala víc poznávat kolegy z divadla. Ti jsou teď jako moje druhá rodina. Čas to sám zahojil…“
To je Praha oproti Ostravě vážně tak jiná?
„A jak! Já jsem si třeba doteď nezvykla na to, že Pražáci všude chodí pozdě a nikdy nic nedodrží. (smích) A my Ostraváci jsme zase trochu drzejší. Všechno řekneme pěkně od plic, což se taky někomu nemusí líbit.“
Podobně upřímně na mě působí i Veronika Jánská, kterou teď hrajete v seriálu Modrý kód…
„Máte pravdu, že v tom si jsme s Veronikou podobné. Ale s čím si u ní pořád tak úplně nevím rady, je její svobodomyslnost. Ona moc neřeší mezilidské vztahy, dělá si všechno po svém.“
Vy taková nejste?
„Já jsem právě spíš zpátečnickej typ. Mám ráda svoje pohodlí a věrnost. Nedokázala bych jen tak sednout na motorku, jet a užívat si. Na druhou stranu, ona tím vlastně nikomu neubližuje. Možná jen sama sobě…“
Veronika je lékařka. Jaký máte k doktorůmvztah vy?
„Pozitivní. Moje nejhorší zranění – a teď radši zaklepu – byl naražený prst, jednou mi šili nohu a nosila jsem rovnátka.“
Natáčení ale musí být dost náročné. Obzvlášť když ho musíte skloubit s divadlem.
„Je fakt, že jsem někdy hrozně unavená. Při natáčení Modrého kódu vlastně pořád stojím, takže mě pak večer bolí záda, mám nateklé nohy, a když mám potom ještě odehrát představení, tak už prostě nemůžu a chce se mi plakat. Nemám takovou fyzickou výdrž jako někteří kolegové. A nedávno jsem na to doplatila.“
Jak to?
„Po premiéře Šakalích let jsem se cítila hodně slabá. Ale neřešila jsem to. Začala jsem zkoušet další představení a do toho jsem několikrát do měsíce vstávala v pět ráno na natáčení seriálu. No a pak jsem na jedné zkoušce zkolabovala.“
To zní děsivě.
„Taky že mě to dost vystrašilo. Tři dny jsem pak jenom polehávala. A řekla jsem si: Dost! Takhle nemůžeš blbnout. Do budoucna jsem zrušila nějaké projekty. Ale je to těžké. V téhle branži jste buď bezdomovec, nebo máte tolik práce, že nevíte, kam dřív skočit. Ve chvíli, kdy tu práci nemáte, tak pro jistotu berete všechno. A pak najednou nemáte jediný volný den. A to tělo to nedá.“
Celý rozhovor najdete v tištěné verzi Aha!
Podívejte se na novou postavu v druhé řadě První republiky, je to kočka!
18 fotografií
