Na samotě u lesa: Kemra chtěli komunisti zakázat!
Taková nevinná komedie a kolik s ní měl režisér Jiří Menzel (76) práce… Filmová klasika, komedie Na samotě u lesa (1976), nemusela vůbec vzniknout. Problémy s režimem měl tehdy nejen Menzel, ale také Josef Kemr, coby představitel dědy Komárka. A obávaný vrchní dramaturg Toman z Barrandova nevěřil ani Smoljakovi se Svěrákem, coby scénáristické a neherecké dvojici.
Poetika Cimrmanů komunisty zkrátka za srdce nechytila. Aby film vůbec vznikl, natočil podle Smoljaka se Svěrákem nejprve Oldřich Lipský kultovní Jáchyme, hoď ho do stroje (1974). Lipský byl ve straně, protože jako syn živnostníka by jinak vůbec nesměl točit. Menzel jako úlitbu »spáchal« budovatelské drama Kdo hledá zlaté dno (1974). „Teprve pak nás připustili k práci, kterou jsme chtěli dělat. Embargo tak bylo zlomeno,“ vzpomíná režisér Menzel ve své autobiografii Rozmarná léta.
• Jak vpašoval do filmu Třísku
Svěrák se Smoljakem tehdy kupovali chalupu a tohle téma patřičně rezonovalo naším chatařsko-chalupářským národem. „Ten scénář se krásně četl a já měl strach, abych to klukům nezkazil. Nebyl už jsem neotrkaný cucák, který nemá tušení, jak snadno se dá natočit nepovedený film,“ dodává Menzel. Měl za sebou Oscara za Ostře sledované vlaky, byl skutečnou elitou, i když s kádrovými škraloupy!
Když překousl, že mu do štábu vnutili estébáka, zvukového mistra, který byl prý neuvěřitelný nešika, nastrojili mu další překážku. Nechtěli mu povolit Josefa Kemra, coby hlavního hrdinu. Byl hluboce věřící, netajil se s tím a komunisti ho vyškrtávali z obsazení filmů. „Na Barrandově fungovalo herecké oddělení, které vedl herec třetí kategorie, jakýsi Cmíral. A ten škrtal podle své vůle s odůvodněním, že nejsou dost dobří,“ popisuje tehdejší praktiky režisér Menzel.
Kemra nakonec usmlouval s tím, že žádný jiný herec neumí zacházet s kosou. A ve filmu je scéna, kdy děda Komárek seče louku. Jana Třísku do obsazení vpašoval s tím, že mu zákaz skončil a zase smí hrát v divadlech. Což byla pravda, jenže Třískovi tehdy skončil distanc jenom pro divadlo. Nakonec stejně emigroval do Ameriky a scény, kde vystupuje, byly na dlouhé roky vystřiženy.
• Během natáčení umřel tatínek
Po všech těch peripetiích Jiřímu Menzelovi zemřel uprostřed natáčení tatínek. „Na jaře ho stihla mozková mrtvice. Několik měsíců se trápil a smrt pro něj byla vysvobozením. Shodou okolností jsme ten den točili scénu, kdy se děda Komárek v černém obleku vypravuje na pohřeb a komentuje neodkladnost lidské smrti.“ Děti ta zpráva rozbrečela, na celý štáb padl smutek, takže tahle pasáž filmu je prodchnuta skutečně autentickým prožitkem.
Film měl obrovský úspěch, putoval na festivaly a vyprodával kina. Korunu všemu ale nasadil již zmíněný dramaturg Ludvík Toman. „Film je pěkný, kazí ho však neprofesionální a ochotnické hraní Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka,“ vzkázal po schvalovací projekci. Na to, kolik diletantů tehdy ovlivňovalo výrobu filmů, je na tom česká kinematografie socialistické éry ještě hodně dobře…
