Kemrův utajený syn: Vladimír: Po tátovi mám jen podobu a nemoci!
Dnes je to 19 let, co zemřel národem milovaný herec Josef Kemr (†72). Přitom teprve před dvěma lety vyšlo najevo, že měl utajovaného syna Vladimíra (59). Ten se chystal hrob svého otce navštívit. Kvůli zdraví ale návštěvu Prahy odložil. Právě choroby jsou jediné, co po tátovi zdědil.
Ta podoba je až k neuvěření. Když před časem prasklo, že Josef Kemr zřejmě nebyl úplný svatoušek a z jeho tajného románku v dobách mládí vzešel syn, ozvali se pochybovači. Kdo však spatřil Vladimíra, musí mu být jasné, že v tomto případě jsou testy DNA zbytečné. „Je to rok a půl, co se ta informace objevila v Aha!. Lidé v mém okolí to přijali pozitivně. Čím jsem starší, tím se mu víc a víc podobám. Jsem občas nervózní. Cizí lidé mě oslovují už na ulici a říkají: Nejste někomu podobný? A já na to: Ano. Bydlím na samotě u lesa,“ usmívá se muž, který nejen vzhledem, ale i drobnou postavou a grimasami vypadá jako Kemrova věrná kopie.
O svém otci mluví jako o dědovi Komárkovi. „Říkám mu tak léta právě podle jeho slavné role ve filmu Na samotě u lesa. Kolegové mi pak začali říkat stejně, jsem prý i stejně mrzutý,“ svěřil se drobný muž. Bohužel kromě podoby zdědil po slavném herci zřejmě i vážné nemoci. Podobně jako on se potýkal s rakovinou, sužuje ho cukrovka, chodí na pravidelné kontroly žaludku a slinivky. „Před 10 dny mě odvezla záchranka. Omdlel jsem přestal dýchat. Museli oživovat. Stále se necítím dobře,“ řekl Vladimír.Vladimír je zřejmě jediným přímým potomkem herecké legendy Josefa Kemra. I když toto tajemství zřejmě mělo zůstat navždy utajeno, Vladimírovi ho na smrtelné posteli prozradila jeho maminka. Nechtěl to připomínat, až po chvilce váhání se rozhodl na otázky Aha! odpovědět.
Co přesně Vám maminka řekla?
„Řekla mi, že můj otec je Josef Kemr. Chtěla ale, abych v tom nešťoural. Dřív jsme o tom spolu nikdy nemluvili. Měl jsem ale určité podezření, které
přišlo s věkem a podobou. Ta nešla přehlédnout.“
Víte, kde se jejich osudy střetly?
„Moje maminka hrála na Kladně ochotnické divadlo. Pan Kemr tam jezdil. Nevím ale, jestli spolu hráli, ani další podrobnosti. “
Nikdy jste se Josefa Kemra na to přímo nezeptal?
„Bál jsem se ho na to zeptat, abych mu nějak neublížil. Tenkrát po něm šli komunisté i StB. Dělali z něj podivína, to on ale nebyl. On jen nechtěl jít s nikým do konfliktu. I do kostela chodil zadem, aby ho nikdo neviděl. Když jsem vařil v Praze v Mánesu, byl tam na několika rautech. Řekl mi jen – já vím, já vím. “
Chodíte na jeho hrob?
„Ano. Dřív jsem tam někdy zašel a tajně přinesl věneček. Teď jsem tam ale byl naposledy na Dušičky. Žiji na jihu Čech a do Prahy se při svém zdravotním stavu nedostanu často.“
Co Vám to přineslo, že jste syn slavného herce?
„Nic z toho nemám. Mě žádný majetek nezajímal, po tom jsem nikdy nepídil. Kromě podoby, postavy, vážím 52 kilo, a někdy i tónu hlasu, jsem zřejmě podědil určité klaunství. Dokážu si ze sebe dělat srandu, dělám i různé grimasy. Jinak je to spíš o nemocech.“