Bartošovou ovládal démon alkohol: Nasávala už před snídaní!
Alkohol k smrti nenáviděla kvůli svému otci už od dětství. Přesto ho Iveta Bartošová (†48) nutně potřebovala k životu. Přiznat to ovšem nechtěla ani sama sobě. Byla jsem svědkem jejího alkoholového »dýchánku«, který trval celý týden!
Tehdejší Ivetin manžel Jiří Pomeje(49) mi ji přivezl na chalupu do jižních Čech. Měl natáčení v Polsku a bál se ji nechat, už opět na alkoholu závislou, samotnou doma. Zpěvačka si usmyslela, že se musí ze všeho vyzpovídat pro knihu.
„Já takhle nemůžu povídat. Nemáš víno?“ optala se mě hned první ráno. Šla jsem do sklípku. Plakala, smála se, třásla a prozpěvovala. Ale mluvila. Alkohol jí dodával kuráž. Stačily ale dvě skleničky od hořčice a Iveta prohlásila: „Tak už jsme toho namluvily dost, musím si lehnout!“ A šla do postele.
Mně to nechutná
Kolem čtvrté odpoledne se probudila. „Tak a pokračujeme. Nalej nám víno,“ dala mi povel. A hned dodala výmluvu: „Mně to fakt nechutná, ale potřebuju to, když mám mluvit! To ale neznamená, že jsem alkoholik. To je přece blbost.“
Pokračovaly jsme v práci. „Přemýšlela jsem o názvu tý knížky. Měla by se jmenovat Neměla jsem se narodit, co myslíš? Já se opravdu neměla narodit, to byl můj osud – nebýt. Počkej, jak to jednou dopadne!“ řekla mi najednou a rozplakala se. Kolem deváté večer jsme šly spát. Ráno v šest mě vzbudí Ivetin hlas z kuchyně. Mluví s mým otcem.
Tati, chci panáka
„Tati, naleješ mi panáka? Míša chce pokračovat a dneska musím mluvit o tom nejhorším, Třískovi, a potřebuju ho!“ požádala Iveta mého otce. Odvětil, že jí rád naleje, ale až se nasnídá. Iveta dostala amok. „Nemám chuť k jídlu, a když už, jsem zvyklá se ráno najíst po štamprli!“ To už jsem byla v kuchyni a jen zírala. Iveta sama šla do sklepa a nalila si slivovici! A povídala... Byla samý pláč a nářek, když se svěřovala, jak ji Roman Tříska přivázal k topení a znásilňoval. „Bylo to odporný, hrozný,“ vzlykala.
Ten den jsme měly knížku hotovou a pro Ivetu přijel její manažer Martin Wolf. Byl to pro mě i mé rodiče neskutečně vyčerpávající týden. Otec to chtěl zapít. Jaké zděšení, když ve sklepě nenašel jedinou flašku čehokoli! Bylo konečně jasno, proč Ivetě stačilo tak málo...
Očima psychiatra: Alkoholik neví, že je alkoholik
Proč alkoholik nikdy neuzná, že je alkoholik? „Protože má pocit, že má pití pod kontrolou. Sám sebe nevidí v pravém světle,“ říká psychiatr Jan Cimický (66).
Zkušený psychiatr vidí do duše pijáka jako do čirého skla. „Alkoholik ztrácí kontrolu nad realitou. Nezná míru,“ říká Cimický. Člověk, který má s pitím skutečný problém, to prý vlastně nikdy neuzná.
promiň, já jen, že jsem od arimi dostala céres kvůli pár srdíčkům pro Ivetu a Artura, jenže já to fakt myslela upřímně 
