Přísný syn Věry Špinarové Adam: Ukecanou matku musí usměrňovat! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

sobota 22. ledna 2022

Svátek slaví Slavomír, zítra Zdeněk

Přísný syn Věry Špinarové Adam: Ukecanou matku musí usměrňovat!

Paní Věra si se svým synem Adamem báječně rozumí.
Paní Věra si se svým synem Adamem báječně rozumí. (Foto: Aha! - Mária Rušinová, archiv Věry Špinarové, koláž Ahaonline.cz)

Právě dnes slaví nestárnoucí legenda české pop music Věra Špinarová dvaašedesáté narozeniny. Přestože zpěvačka, která disponuje nezaměnitelným hlasem a při jejíchž písničkách naskakuje lidem husí kůže, rozhovory nedává moc často, pro Nedělní Aha! udělala výjimku. Promluvila nejen o tom, jak prožije letošní vánoční svátky a Silvestra, ale i o svých osudových mužích.

Paní Věro, za dva dny je tu Štědrý den, už máte napečeno?

„Já cukroví nepeču, neumím to a nevadí mi to. Uvařím cokoliv, ráda, ale tohle prostě nesvedu. Naštěstí mám kolem sebe fajn lidičky, kteří to udělají za mě a přinesou mi.“

Vy jste opravdu nikdy cukroví nepekla?

„Jednou jsem to zkusila, jednou… Vzala jsem si k ruce kuchařku a začala. Když se to upeklo, vypadalo to i docela dobře, dokonce to i krásně vonělo. Neodolala jsem a hned si kousla. A to jsem neměla dělat. Křuplo to a málem jsem si vylomila zub! Takže jsem to celé vyhodila. Až pak jsem se dozvěděla, že se to musí taky nechat uležet.“ (smích)

Tím tedy vaše »pečeníčko« skončilo?

„Ještě jsem se jednou pokoušela udělat buchty. Takové ty nádherné bochánky s mákem nebo povidly. No, co vám budu povídat, upeklo se to krásně, ale byly z toho hotové tenisáčky. Strašná guma. Tvrdá, neforemná. Kdybych to po někom hodila, snad ho i zabiju. (smích) Vidíte, pokaždé to dopadlo špatně. Prostě na to nemám vlohy. Ale třeba snacha od Adámka, ta nepotřebuje ani váhu. Nasype to tak nějak od oka, a vždy je má tak krásně nadýchané a tak výborné.“


Jak strávíte letošní Vánoce?

„U mě na baráku. Přijede Adámek s rodinou, přivezou úžasný bramborový salát, kapra, vyzdobíme stromeček a bude nám krásně. Zase bude plný dům.“

Dárky už máte? Nebo nákupy necháváte na poslední chvíli?

„Vánoce nejsou o dárcích, ale o tom zastavit se, rozjímat a zavzpomínat na ty, co už tu s námi nemohou být. Letos to pro nás bude o to smutnější, že zemřel děda, tedy manžel mojí mamky. Ta je teď na tom dost špatně, ještě se z toho nevzpamatovala… Ale jinak co se dárků týče, mám jedenáctiletou vnučku Johanku, tak pro tu samozřejmě překvapení mám. Nekupuju ty nejdražší, spíš se snažím vybírat zábavné, vtipné, originální. Zrovna nedávno jsem v jednom obchodě objevila takový malý stolní fotbal a úplně se mi vybavilo dětství, jak jsme ho hrávali s bráchou. Takže něco takového.“

Zmínila jste vašeho bratra, ten tragicky zemřel v pouhých sedmadvaceti letech právě na Vánoce před třiatřiceti lety. Jsou tímto úmrtím tyto svátky u vás doma stále ovlivněny?

„Samozřejmě… Myslím na něj dost často. Chybí mi. Moc. Ale víte, co. Nejsem přece zdaleka jediná, kdo nečekaně o tak blízkou osobu přišel. Takových rodin je více. Nic s tím nenaděláte, život už je zkrátka takovej. Někdy krásnej, jindy krutej.“

Pojďme k příjemnějším věcem, co máte v plánu na Silvestra?

„Strávím ho doma u televize a s chlebíčky na stole. Abych ale pravdu řekla, Silvestry už vůbec nemusím. Ty doby, kdy ještě za něco stály, jsou pryč. Jezdili jsme třeba s partou známých pravidelně na hory, sjeli jsme se tam 30. prosince a kolikrát to bylo lepší než samotný Silvestr. Dřív bylo všude živo, dnes už se lidé ani nechodí bavit.“

Před časem jste prohlásila, že pokud vám vyměří slušný důchod, skončíte se zpíváním. Vy ale stále koncertujete o sto šest, znamená to, že máte penzi tak nízkou?

„Všichni mi říkali, čím víc si budeš platit, tím lépe se ve stáří budeš mít. Tak jsem tak činila a výsledek? Strašný! Důchod, který dostávám, by mě neuživil, poplatila bych tím maximálně tak složenky, nic víc. A skončila asi někde pod mostem. Takže i kdybych náhodou chtěla se zpíváním někdy skončit, tak vážně nemůžu…“

Baví vás zpívání víc než třeba před třiceti lety?

„Ano. Teď si to daleko víc užívám. Už nemusím někoho přesvědčovat, jestli umím nebo neumím zpívat. Když lidé jdou na můj koncert, ví, na co se mohou těšit, co ode mě čekat. Je to fajn.“

Na koncertech vás doprovází kapela vašeho syna Adama Pavlíka, který vám navíc dělá manažera. Jaké to má výhody a naopak nevýhody?

„Má to jen samé výhody. Známe se, nemáme se čím překvapit, vše řešíme v klidu a v pohodě. Adam je workoholik, vynikající muzikant s mladými názory. Respektuji ho, hodně na něj dám. On má povahu po tátovi (Ivo Pavlík, bývalý hudebník, nyní partner Heidi Janků – pozn.). Když vidí, že jsem k určitým věcem laxní, umí mi to dát patřičně najevo a usměrnit mě. Jsem bohém, on perfekcionista.“

Trávíte spolu hodně času, nelezete si přece jenom někdy na nervy?

„Opravdu ne. Naopak se na sebe těšíme. Jezdíme spolu autem, probíráme spoustu věcí. Já jsem ženská ukecaná, takže když mluvím moc, zabrzdí mě, on to moc nemá rád. (smích) Hezky se spolu doplňujeme.“

Po revoluci přestali lidé chodit na koncerty. Co jste tehdy dělala? Čím jste se živila?

„Hrála jsem s jednou kapelou po barech. Zpívala jsem pět, šest hodin každý den, což byl pěkný záhul na hlasivky. Vážím si ale toho, že jsem tu těžkou dobu přečkala a vydržela to. Cítila jsem, že to prostě nesmím vzdát. Nikdy jsem nedělala nic jiného než muziku.“

Přitom jste vyučená v oboru chemička prádelen a čistíren…

„Chemii jsem se nikdy nevěnovala, z toho dám dohromady jen H2O. (smích) Tehdy to byl nový obor, mamce navrhli, že bych to mohla zkusit. Já už v té době zpívala, takže jsem to nějak neřešila. Když jsem se vyučila, musela jsem v tom podniku tři roky pracovat. To tehdy byla taková podmínka, že se tomu podniku vrátí to, co na moje studia vynaložil. Byli na mě strašně hodní, dopadlo to tak, že jsem tam byla oficiálně tři roky zaměstnaná, aniž bych tam chodila pracovat. Byla jsem uvolněná pro uměleckou činnost.“

Pojďme k vašim bývalým manželům. Jak vycházíte s Ivošem Pavlíkem a Víťou Vávrou? Jste v kontaktu?

„S Ivošem jsme, vycházíme dobře. Však spolu také máme skvělého syna. S Vávrou ne.“

A co nějaký nový přítel? Je někdo na obzoru?

„Mám dva černé psy, ovčáka a knírače, to jsou moje lásky. Nikoho jiného už poznávat netoužím. Jsem spokojená tak, jak to je.“

Jaké máte koníčky, záliby?

„Teď už ani žádné nemám. Víte, mám velký barák a kolem něj je práce pořád dost. Před nedávnem jsem se pustila do rekonstrukce a ještě to pořád není úplně hotové. Na nic jiného mi už čas nezbývá.“

Co vás čeká v roce 2014?

„Letos byl koncerty nabitý, věřím, že to tak bude i v tom dalším roce. S Petrou Janů a svými doprovodnými kapelami chystáme dvojkoncerty. Pár jich bude v Čechách, většina na Slovensku. Vše by mělo být zakončené společnou Lucernou. Spolu si střihneme i píseň To máme mládež. Petra říkala, že jí je jedno jestli bude začínat ona nebo já, nakonec dala na mě, že začínat budeme my. A jinak budu zpívat jako předkapela Suzi Quatro.“




Přečtěte si
jity
24. 12. 2013 • 10:12

To jsem nevěděla, že když někomu vadí sprosté chování, tak je primitiv. Holt se musí jeden stále učit.

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.